20 Cdo 1990/2010
Datum rozhodnutí: 24.05.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř., § 242 odst. 3 o. s. ř.




20 Cdo 1990/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné: Telefónica O2 Czech Republic, a.s. , se sídlem v Praze 4, Michli, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 601 93 336, zastoupené JUDr. Ing. Václavem Školoutem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 5, proti povinné E. H. , zastoupené JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, pro 3.809,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 2910/2008, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2009, č. j. 22 Co 586/2008 - 20, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. 5. 2008, č. j. 49 Nc 2910/2008 - 4, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil exekuci podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, č. j. 45 050/2006-603, ze dne 10. 4. 2007, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3.809,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, k úhradě nákladů správního řízení ve výši 200,- Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné určených exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Martina Slavatu, Exekutorský úřad Mladá Boleslav. Odvolací soud k námitce povinné o formální nevykonatelnosti exekučního titulu z obsahu spisu Českého telekomunikačního úřadu sp. zn. 031286/2006-631 mimo jiné zjistil, že povinné byl doručen do vlastních rukou dne 27. 4. 2007, kdy jej osobně převzala proti podpisu, že dnem 23. 4. 2007 nabyl právní moci a uplynutím lhůty k plnění, tj. dne 9. 5. 2007, se stal vykonatelným. Dospěl k závěru, že všechny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Namítá, že v poučení exekučního titulu jí bylo sděleno, že proti němu není odvolání přípustné, že však nebyla poučena o možnosti jeho přezkumu podle § 244 a násl. o. s. ř. ; tím byla rozhodnutím správního úřadu dotčena ve svých právech. Dále uvedla, že i když případné podání žaloby nemá odkladný účinek na právní moc ani na vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu, může soud podle § 248 odst. 2 o. s. ř. odložit jeho vykonatelnost, zejména pokud žalobci (povinné) hrozí závažná újma, což je posuzovaný případ . Dále dovolatelka uvedla, že namítá nerovnost postavení procesních stran, porušení obecných zásad smluvních ujednání spotřebitelských smluv [§ 55 odst. 1, § 56 odst. 1 písm. b) a j) obč. zák.)] a že nadále trvá na svých námitkách, že exekuční titul nenabyl právní moci, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a že jí byla odňata možnost přezkumu rozhodnutí správního orgánu . Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12., část první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s § 130 exekučního řádu přípustné.

Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezila, a ani na základě námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru nelze dospět.

Závěr soudu o formální vykonatelnosti exekučního titulu je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka sice v dovolání odkázala na toto ustanovení, obsahově však tento dovolací důvod nijak nevymezila, neboť neuvedla, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak dovolání vykazuje vady, pro něž nelze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).

Další námitky dovolatelka uplatnila až v dovolacím řízení a z hlediska § 241 odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustné novoty, jimiž se dovolací soud nemohl zabývat; účelem dovolacího řízení je totiž přezkoumání věcné správnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v témže znění není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. května 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu