20 Cdo 1990/2006
Datum rozhodnutí: 23.05.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1990/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné České republiky F. ú. p. P., proti povinné B., a. s., zastoupené advokátem, pro částku 13.511.337,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 Nc 6969/2005, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 27. 3. 2006, č.j. 30 Co 130/2006-28, takto:


Dovolání se odmítá.





O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 2. 9. 2005, č. j. 15 Nc 6969/2005-7, kterým obvodní soud nařídil na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. S odvolací námitkou povinné, že nebyly splněny formální podmínky pro nařízení výkonu, jelikož k exekuci navržený výkaz daňových nedoplatků neobsahoval doložku vykonatelnosti a nebyly k němu připojeny jednotlivé předchozí a původní tituly , se městský soud vypořádal závěrem, že jednak výkaz doložkou vykonatelnosti opatřen byl, a jednak, že jednotlivá rozhodnutí, z nichž výkaz vychází, připojena být nemusela, jelikož výkaz nedoplatků je exekučním titulem sám o sobě .


V dovolání (zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda k tomu, aby byl výkaz nedoplatků relevantním exekučním titulem ve smyslu ust. § 40 odst. 1 e/ zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, /dále též jen exekuční řád /, je zapotřebí, aby byla připojena jednotlivá rozhodnutí, z nichž výkaz nedoplatků vychází ) povinná posuzováno podle obsahu dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ) spatřuje v právním názoru odvolacího soudu, že exekuci lze nařídit i v případě, že k vykonávanému výkazu nedoplatků jednotlivá rozhodnutí, z nichž je výkaz sestaven, připojena nejsou, jelikož tento výkaz je titulem sám o sobě . Opačný závěr dovolatelka odůvodňuje tím, že projednávaný případ má svá zvláštní specifika, když od těchto jednotlivostí nelze při posuzování vzájemných souvislostí odhlédnout bez toho, že by nenastalo pochybení v konečném rozhodovacím procesu . Dále (poslední tři řádky druhé strany a první dva odstavce třetí strany dovolání /č.l. 35 versa, 36/) se dovolatelka zabývá otázkou, zda jí byla rozhodnutími, z nichž byl výkaz sestaven, vyměřena daň z přidané hodnoty správně, a z opatrnosti připomíná, že proti všem rozhodnutím podala správní žaloby.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Hodnocením dovolatelčina argumentu odůvodňujícího přípustnost dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.


Jak Nejvyšší soud vysvětlil např. v rozhodnutí z 28. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1204/2006, je výkaz nedoplatků výpisem z evidence daní, vedené správcem daně podle § 62 zákona č. 337/1992 Sb., jejímž předmětem je zachycování daňových a platebních povinností, jejich úhrad nebo zániků a z toho vyplývajících daňových přeplatků a nedoplatků (§ 62 odst. 1 věta první uvedeného zákona). Podle ustanovení § 62 odst. 7 tohoto zákona v rozhodném znění, tj. ve znění účinném k datu vydání vykonávaného výkazu nedoplatků, tedy k 1. 4. 2005, z údajů evidence daní se daňovým dlužníkům na jejich žádost vystavují potvrzení o stavu jejich osobních účtů a pro potřeby správce daně výkazy nedoplatků. Výkaz nedoplatků je vykonatelný tehdy, jsou-li vykonatelné všechny položky v něm uvedené, tzn. jsou-li vykonatelná všechna rozhodnutí (a nedostatek jejich vykonatelnosti povinná v dovolání nenamítá), která byla podkladem pro zanesení příslušných částek do evidence daní, a jsou-li splatné všechny částky do této evidence zanesené přímo na základě zákona (např. splatné částky záloh na daň). Výkaz nedoplatků není rozhodnutím správce daně a daňovému dlužníkovi se samostatně nedoručuje. Je-li tedy výkaz nedoplatků jen sestavou pohledávek (přiznaných různými tituly s odlišnou vykonatelností), je vyloučeno vázat jeho vykonatelnost jako celku na společný okamžik. Z hlediska obsahu doložky vykonatelnosti výkazu nedoplatků proto postačí, je-li v něm potvrzeno, že je vykonatelný. Tento požadavek, vysvětluje Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí, je naplněn i formulací, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné a že byly předány k vymáhání.


Z uvedených závěrů pak plyne, že je-li exekučním titulem (a to nejen podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. e/ exekučního řádu, ale i § 73 odst. 4 písm. a/ zákona č. 337/1992 Sb.) samotný výkaz nedoplatků, nemůže být jeho vykonatelnosti na újmu skutečnost, že k návrhu na nařízení exekuce nebyla připojena jednotlivá rozhodnutí, z nichž je výkaz sestaven. Pokud jde o námitky týkající se věcné správnosti podkladových platebních výměrů, ty jsou stejně jako poukaz na podané správní žaloby z hlediska nařízení exekuce právně nevýznamné.





Protože jak vyplývá z výše uvedeného není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.


O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 23. května 2007


JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.


předseda senátu