20 Cdo 1987/2006
Datum rozhodnutí: 29.05.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1987/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného S. F., s. r. o., proti povinnému J. P., pro 26.476,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 24 Nc 4211/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 2. 2006, č. j. 40 Co 151/2006-21, takto :


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 1. 2006, č. j. 24 Nc 4211/2005-9, kterým Okresní soud v Přerově zamítl návrh, jímž se oprávněný domáhal podle rozhodčího nálezu z 25. 2. 2004, sp. zn. 1016/2004, k vydobytí pohledávky 26.476,- Kč s příslušenstvím nařízení exekuce. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že rozhodčí nález přestože je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti podkladem pro nařízení exekuce být nemůže, neboť není vykonatelný; povinnému totiž nebyl doručen. Protože zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon č. 216/1994 Sb. ), nestanoví jinak, užijí se na doručování písemností v rozhodčím řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, tedy v daném případě § 46 odst. 4 ve znění účinném v době, kdy se doručení titulu mělo uskutečnit. Odvolací soud dohodu účastníků o způsobu doručení rozhodčího nálezu, zakládající fikci doručení bez ohledu na to, zda se adresát v místě doručení zdržoval, považoval za neplatnou pro rozpor s výše uvedeným ustanovením (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů). Taková dohoda, argumentuje dále, se rovněž příčí zásadám rovného postavení a poskytnutí stejných příležitostí k uplatnění práv v rozhodčím řízení (§ 18 a § 19 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.).


Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, kterým prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), oponuje závěru o nevykonatelnosti rozhodčího nálezu; zásadní právní význam spatřuje v otázce, zda postup, kterým mají rozhodci vést řízení, zahrnuje i úpravu doručování rozhodčích nálezů nebo usnesení vydaných rozhodcem. Účastníci sjednali ve smyslu § 19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. dohodu o způsobu doručování písemností v rozhodčím řízení a podle dohodnutých pravidel byl rozhodčí nález povinnému (náhradním způsobem) doručen. Okruh procesních otázek, ohledně kterých se strany mohou pro účely rozhodčího řízení dohodnout, není žádným způsobem omezen či taxativně vyjmenován; mohou tedy, dovozuje dovolatel, upravit jakékoli otázky týkající se postupu řízení, budou-li zachovány základní zásady rozhodčího řízení, tj. zásady stejné příležitosti a rovného postavení stran. Podle dovolatele není vyloučeno, aby se dohoda o postupu, kterým má rozhodce vést řízení, týkala i způsobu, jakým bude rozhodčí nález doručován, a je-li taková dohoda, je rozhodce povinen se jí řídit. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Dovolání není přípustné.


Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).


V projednávaném případě je exekučním titulem rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. T. V. dne 25. 2. 2004, sp. zn. 1016/2004. Pravomoc rozhodce k projednání sporu a rozhodnutí byla účastníky založena rozhodčí doložkou sjednanou dodatkem č. 1 ke smlouvě o půjčce č. 2003-704. Součástí rozhodčí doložky je toto ujednání: Pro účely doručování písemností v rámci smluvního vztahu a také v rozhodčím řízení si strany dohodly, že doručování se provádí na adresu bydliště/sídla stran, jak je uvedeno v záhlaví této smlouvy. V případě změny adresy bydliště/sídla jsou účastníci povinni tuto změnu prokazatelným způsobem písemně oznámit druhé smluvní straně. V případě, že se písemnosti z takto uvedených adres bydliště/sídla vrátí jako nedoručená, považuje se za doručenou dnem následujícím po dni, kdy byla zásilka vrácena zpět odesílateli (smluvní straně nebo rozhodci), a to i když se účastník o tomto doručení nedozvěděl. Z obsahu rozhodčího spisu bylo soudy nižších stupňů zjištěno, že zásilka s písemným vyhotovením rozhodčího nálezu byla povinnému prostřednictvím pošty zaslána doporučeným dopisem s dodejkou do vlastních rukou na adresu uvedenou v dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce (Š., Olomoucká 175). K přepravě byla zásilka podána 25. 2. 2004 (na poště Přerov 4, R 002069) a následně vrácena zpět odesílateli dodací poštou ve Š. dne 26. 2. 2004 se zprávou, že doručeno nebylo, neboť adresát (povinný) je na uvedené adrese neznámý. Na podkladě tohoto sdělení pošty a v souladu s ujednáním v rozhodčí doložce opatřil rozhodce (vycházeje z toho, že oprávněnému byl doručen 27. 2. 2004) rozhodčí nález potvrzením o nabytí právní moci dne 28. 2. 2004, i když se povinný o tomto doručení nedozvěděl. Protože výrok zavazoval k plnění do tří dnů od právní moci, vyznačil rozhodce vykonatelnost nálezu dnem 3. 3. 2004.


Dovolatelkou předložená argumentace k závěru o tom, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, nevede; k přezkumu nabídnutou otázkou, zda si mohou strany rozhodčí smlouvy dohodou sjednat způsob, jakým jim bude doručen rozhodčí nález, se Nejvyšší soud již zabýval a napadené rozhodnutí koresponduje se závěry, k nimž dospěl. V usnesení ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1592/2006 (srov. též usnesení ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1612/2006) formuloval závěr, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností (§ 45 a násl. o. s. ř.). Je tomu tak proto, že doručování rozhodnutí stranám není součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení (§ 19 odst. 1, 2, § 13 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.). Stranám (rozhodcům) je totiž umožněno disponovat s procesními pravidly týkajícími se postupu v řízení od okamžiku jeho zahájení do okamžiku ukončení rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález (srov. § 23, § 24 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.), případně vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v rámci přezkoumání jinými rozhodci ve smyslu § 27 zákona č. 216/1994 Sb. Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí tudíž zásadně nepatří. Protože doručování rozhodčích nálezů nebo usnesení není v zákoně č. 216/1994 Sb. upraveno, uplatní se ustanovení o doručování písemností v občanském soudním řízení (srov. § 30 zákona č. 216/1994 Sb.) a jen za dodržení zde uvedených pravidel nastanou u rozhodčího nálezu účinky právní moci a vykonatelnosti.


Protože odvolací soud své rozhodnutí založil na výše uvedených závěrech, nelze dovodit, že jeho rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.); Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. (povinnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. května 2007


JUDr. Pavel K r b e k , v. r.


předseda senátu