20 Cdo 1973/2001
Datum rozhodnutí: 29.04.2002
Dotčené předpisy: § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 57 odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1973/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) M. M. a B) Z. M., proti povinné E. S., vyklizením nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. E 272/91, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1998, č.j. 11 Co 587/98-247, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1998, č.j. 11 Co 587/98-247, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud odmítl jako opožděné (§ 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) odvolání povinné proti usnesení, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit oprávněným 80.718,- Kč z titulu dalších nákladů výkonu. Jestliže bylo usnesení doručeno 15.7.1998, uvedl odvolací soud, patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula 30.7.1998; odvolání však bylo podáno telegraficky až 31.7.1998, a tedy po lhůtě.

Ve včasném dovolání povinná (zastoupena advokátem) tento závěr zpochybnila námitkou, že odvolací soud vycházel nikoli ze skutečného stavu věci , a připojila úřední fotokopii telegramu, kterou dokládá, že telegram byl podán již dne 30.7.1998, ve 23:23 hod. Dovolatelka má v důsledku toho za to, že řízení bylo - mimo jiné - postiženo vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen o.s.ř. ).

Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné, jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání.

Výrok napadeného usnesení vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno po uplynutí lhůty, stanovené v § 204 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení usnesení soudu prvního stupně, zahrnuje logicky i zjištění, že usnesení bylo účastníku doručeno řádně; to však v dané věci není předmětem sporu, a totéž platí ohledně (právního) názoru, že pro zachování lhůty je rozhodný den, kdy bylo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Sporným činí dovolatelka toliko úsudek o tom, kdy - ve vztahu k rovněž nespornému určení konce běhu lhůty k odvolání - bylo odvolání učiněné ve formě telegramu podáno k poštovní přepravě.

Nesouhlas se závěry šetření o okolnostech odevzdání zásilky (obsahující odvolání) poště je v dovolacím řízení uplatnitelný zpravidla v rámci dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. (jež také měla dovolatelka na mysli), podle kterého lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v § 237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování) nejde již proto, že závěry o skutkových okolnostech doručení nejsou na dokazování založeny; tím, že soud hodnotí včasnost odvolání, nepřijímá skutková zjištění, nýbrž zkoumá podmínky, za kterých je oprávněn odvoláním napadené rozhodnutí věcně přezkoumat (srov. též závěry vyslovené Nejvyšším soudem v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 3/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle § 57 odst. 1 o. s. ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle § 57 odst. 2, věty první a druhé, o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle § 57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdána orgánu, který má povinnost je doručit.

Orgánem, který má povinnost doručit podání, se rozumí zejména pošta (držitel poštovní licence), popř. správa věznice pro osoby ve výkonu trestu nebo ve vazbě apod.

Učiní-li účastník řízení podání telegramem (což ustanovení § 42 odst. 3 o. s. ř. umožňuje), není - z hlediska posouzení jeho včasnosti - rozhodný okamžik, kdy byl telegram dodejnou telegramů zpracován a následně doručen soudu, nýbrž rozhodný je okamžik, kdy byl telegram odevzdán poště.

Odvolací soud, jak se podává z obsahu spisu, měl k dispozici pouze časový údaj 31/07/1998 06:28 uvedený u záhlaví Dodejna telegramu P. listiny, obsahující přepis telegramu (odvolání), a písemné doplnění odvolání, v němž se odkazuje na telegrafické podání učiněné dne 30.7.1998 .

Jestliže pak měl odvolací soud za to, že odvolání bylo podáno 31.7.1998, je jeho závěr pochybný jednak proto, že časový údaj, z něhož vycházel, nepodává bezprostřední (srozumitelnou) informaci o tom, kdy byl telegram odevzdán na poště, a jednak i proto, že se nevypořádává s tvrzením odvolatelky, že se tak stalo již o den dříve. Povinné šetření o okolnostech (času) podání odvolání tím zůstalo objektivně neúplným, a řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou ve smyslu citovaného § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., způsobilou promítnout se do rozhodnutí, a mít za následek jeho nesprávnost.

Usnesení, které je zatíženo touto vadou, nemůže být posouzeno jako správné; podle § 243b odst. 1, 2 o.s.ř. je proto Nejvyšší soud zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2002

JUDr. Vladimír Kurka, v.r.

předseda senátu