20 Cdo 1968/2004
Datum rozhodnutí: 26.05.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 130 odst. 1 písm. c) předpisu č. 120/2001Sb., § 14 odst. 1 písm. c) předpisu č. 328/1991Sb.




20 Cdo 1968/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci oprávněné Z. p. M. v. ČR, proti povinnému L. T., o nařízení exekuce, pro 14.545 ,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp.zn. 7 Nc 5500/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15.1.2004, č.j. 23 Co 16/2004-12, takto :

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil oprávněnou navrženého exekutora, když měl za to, že podmínky stanovené v § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ex. ř. ), byly v dané věci splněny. Naopak za nerozhodnou pokládal námitku povinného, že na jeho majetek byl prohlášen konkurs.

V dovolání povinný opakuje námitky, jež vznesl v odvolání; je-li zde konkursní řízení, neměla být podle jeho názoru exekuce nařízena. Dovolatel též poukazuje na své osobní a majetkové poměry.

Dovolání není přípustné.

Podle § 130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Podle § 236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1, 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím dle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.

Dovolatel se mýlí v hodnocení otázky, jaké jsou důsledky toho, že na jeho majetek byl prohlášen konkurs.

Dovolací soud vychází z toho, že soudní praxe je zde jednotná, resp. že odvolací soud v dané věci vyjádřil názor judikatorně standardní, jenž nevzbuzuje pochybnosti.

Ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17.6.1998 k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, uveřejněném pod č. 52/98 (bod XXVI) ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, byl formulován závěr, podle něhož i po prohlášení konkursu lze nařídit výkon rozhodnutí pro pohledávku věřitele proti úpadci postihující majetek patřící do konkursní podstaty, výkon rozhodnutí však nelze provést; to platí bez zřetele k tomu, jestli jde o soudní výkon rozhodnutí nebo o daňovou či jinou exekuci. Účastníkem exekučního řízení - povinným - je v takovém případě úpadce . Názory shodné s tím, který uplatnil v dané věci odvolací soud, vyjádřil Nejvyšší soud v mnoha dalších rozhodnutích, kupříkladu v ze dne 29.2.2000, sp. zn. 21 Cdo 2842/99, ze dne 25.5.2000, sp. zn. 20 Cdo 1105/2000, ze dne 26.2.2001, sp. zn. 21 Cdo 1318/2000, nebo ze dne 28.1.2002, sp. zn. 29 Cdo 95/2000, uveřejněných pod č. 91/2000, 125/2000, 69/2001, resp. 70/2002 v časopisu Soudní judikatura.

O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto nejde. Posouzení k přezkumu nabídnuté otázky obecnou soudní praxi již ovlivnit nemůže a její význam nepřekračuje hranice daného exekučního řízení.

Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle § 87 a násl. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2005

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu