20 Cdo 1958/2009
Datum rozhodnutí: 28.04.2011
Dotčené předpisy: § 91 odst. 2 o. s. ř., § 243b odst. 2 o. s. ř.




20 Cdo 1958/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného ELIVER družstvo , se sídlem v Praze 10, U Lázeňky 527, identifikační číslo osoby 260 41 839, zastoupeného JUDr. Nadjou Hrušovskou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Jezerem 2, proti povinným 1/ J. D., roz. M., a 2/ J. V. , pro 2.009.056,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 1633/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2008, č. j. 68 Co 319/2007-63, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2008, č. j. 68 Co 319/2007-63, se ve výroku I., pokud jím byl zamítnut návrh na nařízení exekuce ve vztahu k povinnému 2/, ve výroku II. o nákladech exekuce a ve výroku IV. o nákladech řízení mezi oprávněným a povinným 2/ ruší a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 23. 3. 2007, č. j. 49 Nc 1633/2007-6, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2005, č. j. 47 Sm 343/2005-13, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2,009.056,- Kč s příslušenstvím exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, tak, že návrh zamítl (výrok I.), oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce 3.570,- Kč (výrok II.), dále mu uložil zaplatit povinné 1/ na nákladech řízení před soudy obou stupňů k rukám její zástupkyně 40.950,- Kč (výrok III.) a rozhodl, že oprávněný a povinný 2/ nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.). Dospěl k závěru, že podkladový směnečný platební rozkaz není vykonatelný, neboť povinná 1/ se v době jeho doručování nezdržovala na adrese P. 10, a proto nemohla nastat fikce doručení uložením u pošty (§ 46 odst. 5, § 50 odst. 4 o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009).

Oprávněný v dovolání, jímž napadá výrok I. ve vztahu k povinnému 2/, výrok II. a výrok III., namítá, že závěr o tom, že směnečný platební rozkaz je nevykonatelný, protože nebyl doručen povinné 1/, se nemůže vztahovat na povinného 2/, neboť povinní nemají v nalézacím řízení postavení nerozdílných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ). Vytýká, že odvolací soud nezdůvodnil, proč je směnečný platební rozkaz vůči povinnému 2/ nevykonatelný. Nesouhlasí ani s tím, aby platil náklady, protože vycházel z toho, že příslušný soud vyznačil právní moc a vykonatelnost rozhodnutí správně.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání ve věci samé přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ) - je důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) přihlédnout k vadám podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, a k jiným vadám řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). A takovou jinou vadou odvolací řízení vskutku trpí.

Ze spisového materiálu se podává, že Městský soud v Praze uložil směnečným platebním rozkazem ze dne 16. 12. 2005, č. j. 47 Sm 343/2005-13, žalovaným (povinným), aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (oprávněnému) do tří dnů od doručení platebního rozkazu částku 2,009.056,- Kč s vyčísleným úrokem, odměnu ve výši 6.698,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 154.160,- Kč k rukám jeho právního zástupce. Tento směnečný platební rozkaz byl doručován oběma povinným. Odvolací soud se však zabýval jen doručením pokladového rozhodnutí povinné 1/ a neuvedl, z jakého důvodu považuje směnečný platební rozkaz za nevykonatelný i vůči povinnému 2/. Proto je jeho rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné; odvolací soud tak zatížil řízení jinou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud přitom dodává, že obecně soudní praxe i právní teorie vychází z toho, že osoby zavázané k solidárnímu plnění jsou společníky samostatnými (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, roč. 2000 pod č. 90; Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 590).

Nejvyšší soud tedy, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí ve výroku, jímž byl zamítnut návrh na nařízení exekuce ve vztahu k povinnému 2/, i v závislých výrocích o náhradě nákladů exekuce i nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi oprávněným a povinným 2/ zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).

Dovolání oprávněného proti výroku III. v záhlaví označeného usnesení (o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi ním a povinnou 1/) není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení (výrok) o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení (výrok) o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání proti výroku III. v záhlaví označeného usnesení podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního (včetně dovolacího), případně bude o nich rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu