20 Cdo 1937/2007
Datum rozhodnutí: 30.03.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1937/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné I. H., zastoupené advokátkou, proti povinnému J. B., zastoupenému advokátem, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, pro 10 940,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. E 468/96, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2006, č.j. 24 Co 385/2006-169, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného potvrdil usnesení ze dne 20. 4. 2006, č.j. E 468/96-156 ve výroku I. a II. (jimiž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení výkonu rozhodnutí o 4 900,-Kč a povinnému uložil zaplatit oprávněné na nákladech řízení 3 065,-Kč), současně změnil usnesení okresního soudu ve výroku III. (jímž bylo rozhodnuto o povinnosti ČR Okresního soudu v Semilech zaplatit na nákladech řízení soudem ustanovenému zástupci povinného Mgr. J. J. 2 280,-Kč) tak, že na náhradě nákladů řízení se zaplatí 2 891,70 Kč, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že povinný v projednávané věci neprokázal existenci vzájemné pohledávky 4 900,-Kč vůči oprávněné z titulu instalatérských prací a materiálu, a proto důvody pro částečné zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), nejsou dány. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud v posuzované věci také nepochybil, nevyhověl-li důkazním návrhům povinného pro jejich neurčitost, neúplnost či nadbytečnost; rovněž postupoval správně i tehdy, projednal-li věc v nepřítomnosti povinného při jednáních, k nimž byl povinný řádně a včas předvolán, avšak bez omluvy, případně bez uvedení závažného důvodu pro odročení jednání, se nedostavil.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., povinný zpochybňuje pohledávku oprávněné a současně namítá porušení svého práva na spravedlivý proces, jež spatřuje v tom, že okresní soud jednal v jeho nepřítomnosti a neprovedl jím navrhované výslechy svědků M. S. a E. G.. Zásadní právní význam pak přisuzuje otázce, zda se odvolací soud může odchýlit od svých původních názorů v dané věci. Navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena k novému projednání.

Oprávněná se k dovolání povinného nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Otázka, kterou dovolatel předestřel k přezkumu - zda se odvolací soud může odchýlit od svých původních názorů v dané věci - výše definované znaky nesplňuje. Tato námitka je zcela nedůvodná, neboť napadenému rozhodnutí předcházející kasační rozhodnutí (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 25 Co 283/97-22, ze dne 23. 7. 1997, 23 Co 211/2000-59, ze dne 20. 8. 2001, č.j. 24 Co 470/2001-72, ze dne 27. 2. 2002 a č.j. 25 Co 315/2003-98, ze dne 12. 9. 2003) žádnou změnu v právním posouzení věci nevykazují. Odvolací soud zrušil dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně postupně proto, že povinný uplatnil v odvolání nové skutečnosti, že se okresní soud nevypořádal s provedenými důkazy, popř. nevysvětlil, proč navržené důkazy neprovedl, a jeho rozhodnutí tak bylo nepřezkoumatelné, a že se nezabýval předpoklady pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

K závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nelze dospět ani hodnocením ostatních námitek v dovolání obsažených.

Jestliže totiž dovolatel namítá, že okresní soud neprovedl navržené důkazy, popř. že jednal v jeho nepřítomnosti, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., ten je však k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. nezpůsobilý.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn procesním neúspěchem povinného v dovolacím řízení, jakož i tím, že oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu, v tomto stádiu řízení náklady nevznikly ( § 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2009

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu