20 Cdo 1937/2005
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1937/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněné České republiky - Ministerstva financí ČR se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené advokátem, proti povinným 1) V. L. a 2) J. L., pro 20.790,- Kč, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 11 Nc 1521/2004, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2005, č.j. 6 Co 1405/2005-26, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud podle ustanovení § 44 odst. 10, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), odmítl odvolání, kterým povinní napadli usnesení ze dne 16. 3. 2005, č.j. 11 Nc 1521/2004-10 (ve znění opravného usnesení ze dne 29. 6. 2005, č.j. 11 Nc 1521/2004-38), jímž Okresní soud v Písku nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 13 Co 8/2004, k vymožení pohledávky 20.790,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. P. K., soudního exekutora. Obsahem odvolání, uzavřel odvolací soud, nejsou skutečnosti významné pro nařízení exekuce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní, aniž byli zákonem stanoveným způsobem zastoupeni (§ 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o.s.ř. ), dovoláním.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustnost dovolání nevyplývá, protože usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle § 44 odst. 10, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb. odvolání, není rozhodnutím ve věci samé; jeho předmětem totiž není posouzení věcné správnosti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla nařízena exekuce, nýbrž reflektuje obsahovou nedostatečnost odvolání účastníka (absenci námitek pro nařízení exekuce relevantních). Obranu proti takovému rozhodnutí je třeba hledat v ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 416/2003).

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., neboť o žádný z případů zde vyjmenovaných v souzené věci nejde.

Dovolání, které není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.); tomu nebrání okolnost, že dovolatelé nebyli zastoupeni advokátem (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu