20 Cdo 1933/2004
Datum rozhodnutí: 30.06.2005
Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1933/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci exekuce oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinné C. L. C., a.s., zastoupené advokátem, pro 1.388.645,- Kč, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 25 Nc 5792/2003, o dovolání Mgr. M. T., soudního exekutora, zastoupeného advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28.4.2004, sp. zn. 26 Co 155, 156/2004 45, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud jednak podle § 218 písm. b/ o.s.ř. odmítl odvolání soudního exekutora proti výroku, jímž soud prvního stupně zastavil nařízenou exekuci (§ 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), jednak potvrdil výrok, jímž rozhodl o povinnosti povinného k náhradě nákladů exekuce.

V dovolání soudní exekutor, formulací právních otázek, pro které je napadené rozhodnutí zásadního významu, zpochybňuje závěry odvolacího soudu, že je osobou neoprávněnou podat odvolání proti usnesení o zastavení exekuce, a že v případě, že povinný po nařízení exekuce zaplatí dluh přímo oprávněnému, mu náleží jiná odměna, než kdyby plnil k rukám jeho.

Povinná ve vyjádření k dovolání se ztotožnila se závěry odvolacího soudu, majíc je za správné, a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle § 130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Podle § 236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1, 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.

Pro všechny zde postižené případy platí, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; aniž by tedy bylo potřebné (jak mínil dovolatel, inspirován zjevně ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř.) činit pochybným právní význam v dovolání předestřených otázek, rozhodné v posuzovaném případě je již to, že žádná nemíří proti rozhodnutí ve věci samé. Není pochyb o tom, že ani výrok o odmítnutí odvolání ani výrok o nákladech exekuce (o nákladech řízení) se věci samé netýká.

Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se sice rozhoduje ve zvláštním režimu podle § 87 a násl. exekučního řádu, nicméně tam, kde se rozhodnutím o dovolání exekuční řízení končí, je namístě, aby o nich rozhodl dovolací soud. Učinil tak podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 150 o.s.ř.; náklady, spojené s vyjádřením povinné k dovolání, vztah k výsledku dovolacího řízení nikterak neosvědčilo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2005

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu