20 Cdo 1933/2003
Datum rozhodnutí: 27.01.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1933/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Mgr. V. K., zastoupené advokátkou, proti povinné I. s.r.o., zastoupené advokátkou, provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 35 E 468/2001, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2002, č. j. 21 Co 79/2002-28, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč k rukám JUDr. Marie Škardové.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 5. 9. 2001, č. j. 35 E 468/2001-6, jímž obvodní soud nařídil k vynucení nezastupitelného plnění (povinnosti upravit potvrzení o zaměstnání oprávněné /zápočtový list ve smyslu ustanovení § 60 odst. 2 zákoníku práce/ způsobem stanoveným v exekučním titulu) výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 20.000,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vykonávaný rozsudek (Obvodního soudu pro Prahu 4 z 31. 5. 1999, č. j. 43 C 148/98-50 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze 16. 5. 2000, č. j. 29 Co 94/2000-72) je formálně i materiálně vykonatelný a že byly splněny i další podmínky pro nařízení výkonu, a zdůraznil, že skutečnosti jiné než ty, jež jsou relevantní z hlediska ustanovení § 251, 261, 261a, 263 a 264 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jako o.s.ř. ) ve fázi nařízení exekuce soud nezkoumá ani zkoumat nemůže.

V dovolání (aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti) povinná posuzováno podle jeho obsahu namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu o materiální vykonatelnosti podkladového rozsudku; podle ní totiž exekuční soud prakticky přikazuje povinnému, aby se úpravou zápočtového listu dostal do stavu odporujícího zákonu se všemi jeho důsledky na základě všech předpisů, které problematiku zápočtového listu upravují. Dále povinná napadá právní posouzení problematiky zápočtového listu a v závěru dovolání připomíná, že oprávněná do dnešního dne nepředložila stávající již dříve vystavený zápočtový list, který má (povinná) upravit.

Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání pro jeho zjevnou bezdůvodnost a pro případ, že by Nejvyšší soud věc posuzoval meritorně, jeho zamítnutí.

Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. - jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je tudíž (vyjma případu o který však v dané věci, a dovolatel to ani netvrdí, nejde kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

V daném případě však není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Pokud jde o posouzení podkladového rozsudku jako materiálně vykonatelného, je napadené rozhodnutí v souladu se závěrem přijatým v usnesení z 30. 6. 2004, sp. zn 20 Cdo 965/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004, pod poř. č. 183, v němž Nejvyšší soud dovodil, že rozhodnutí nelze vykonat (a tedy návrh na jeho výkon nutno zamítnout) pouze v případě, že náležitosti materiální vykonatelnosti (§ 261a odst. 1 o.s.ř.) není možno z rozhodnutí dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce. V tomto směru odvolací soud (viz pátý odstavec druhé strany napadeného usnesení) zevrubně vysvětlil, proč považuje podkladový rozsudek z hlediska vymezení rozsahu a obsahu uložených povinností za určitý a tedy materiálně vykonatelný.

Důvodná a tedy k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. způsobilá není ani námitka nesprávného posouzení problematiky zápočtového listu. Jak totiž plyne z ustanovení § 261 a následujících o.s.ř., soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§ 263 odst. 1 o.s.ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§ 263 odst. 2 o.s.ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§ 264 odst. 1 o.s.ř.). Ve vykonávacím řízení soud naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí; obsahem rozhodnutí, jehož výkon je navržen, je totiž exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení výkonu.

Jestliže dovolatelka připomíná , že oprávněná nepředložila původní zápočtový list, aby mohl být upraven podle vykonávaného rozsudku, je toto sdělení (kromě toho, že není uplatněním žádného z /v ustanovení § 241a o.s.ř./ taxativně vypočtených dovolacích důvodů) nerelevantní již proto, že v souzené věci nejde o případ, kdy by povinnost uložená titulem povinné byla vázána na splnění vzájemné povinnosti oprávněné ve smyslu ustanovení § 262 odst. 1 o.s.ř.

Jelikož dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty spočívají v částce 375,- Kč představující sazbu odměny za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 12 odst. 1, písm. a/, bod 3., § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ), sníženou o 50% podle § 18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 27. ledna 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu