20 Cdo 1932/2007
Datum rozhodnutí: 30.03.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1932/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Ing. J. Z., zastoupené advokátem, proti povinné V. š. K. V., o. p. s., zastoupené advokátem, pro 10.150,-Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 Nc 2442/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2007, č.j. 12 Co 690/2006-127, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 10. 2006, č.j. 24 Nc 2442/2006-103, kterým Okresní soud v Karlových Varech zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Odvolací soud převzal skutkové závěry soudu prvního stupně a ve shodě s ním uzavřel, že povinná neměla k započtení vůči oprávněné žádnou splatnou pohledávku stejného druhu, a proto vymáhaná pohledávka započtením nezanikla (§ 268 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o.s.ř. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). V rámci prvního z uvedených dovolacích důvodů oponuje závěru o neexistenci své pohledávky za oprávněnou, kterou kvalifikuje jako příslušenství, tj. náklad spojený s uplatněním pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), a současně jako náhradu škody, která vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním oprávněné. Tímto jednáním je podle dovolatelky podání žaloby, jíž účelově a šikanózně napadla převod obchodního podílu na společnost I. P., a. s., a rozhodnutí povinné, jimiž byla odvolána z funkce předsedkyně správní rady (v žalobě oprávněná uvedla nepravdivou informaci o úhradě, resp. neúhradě části úplaty za převod obchodního podílu ). V pořadí druhým dovolacím důvodem vytkla soudům obou stupňů nedostatečné a neúplné skutkové závěry a nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně návrh na zastavení exekuce zamítl, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Otázky spojené se zánikem práva přiznaného vykonávaným rozhodnutím (§ 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) posoudil ve shodě s konstantní judikaturou.

Podle skutkového zjištění, z něhož vycházel odvolací soud, se povinná v dosud neskončeném řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 373/2005 domáhá po oprávněné zaplacení částky 240.000,- Kč. Podle tvrzení povinné jde o náklad vynaložený v soudních sporech, jež proti ní oprávněná zahájila, tj. ve sporech o určení, že je předsedkyní správní rady a že odvolání z funkce je neplatné (185.700,- Kč představuje část mimosmluvní odměny za právní služby a 54.300,- Kč úhradu za vypracování posudku Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a stanoviska prezidenta Notářské komory ČR). Dopisem ze dne 22. 5. 2006 učinila povinná vůči oprávněné projev směřující k započtení shora uvedené (nejudikátní) pohledávky proti pohledávce ve výši 10.150,- Kč, pro jejíž vymožení Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 29. 5. 2006, č.j. 24 Nc 2442/2006-5 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 7. 2006, č.j. 18 Co 363/2006-54), nařídil podle svého usnesení ze dne 19. 1. 2006, č.j. 13 C 24/2005-42 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. 56 Co 133/2006), na majetek povinné exekuci.

To, že za náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 obč. zák. se považují také náklady soudního řízení, je v soudní praxi nepochybné. Protože však jde o nárok procesní, vzniká pohledávka teprve (pravomocným) rozhodnutím soudu o přiznání náhrady nákladů jednomu z účastníků proti druhému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 32 Odo 529/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007). Rozhodnutí o nákladech řízení má tedy konstitutivní charakter (nejen vznik, ale i výše je závislá na rozhodnutí soudu). Pokud by tedy nárok na náhradu nákladů měl představovat pohledávku způsobilou k započtení, musel by být pravomocně přiznán rozhodnutím soudu. S názorem dovolatelky, že se jedná o jiné náklady spojené s uplatněním pohledávky (rozuměj jiné náklady než náklady soudního řízení), nelze souhlasit, neboť dle jejího tvrzení tyto náklady byly vynaloženy bezprostředně v řízení vedeném proti ní oprávněnou, tedy ve sporu, ve kterém proti oprávněné (žalobkyni) bránila svá subjektivní práva. O jiné náklady spojené s uplatněním pohledávky nemůže jít také proto, že dovolatelka jak vyplývá ze zjištění soudu prvního stupně neuplatňuje po oprávněné žádnou pohledávku (peněžité plnění) v nalézacím řízení, v jehož rámci by jí tyto náklady vznikly. Jestliže tedy tvrzená pohledávka povinné není náhradou nákladů soudního řízení, ani jiným nákladem spojeným s uplatněním (jiné) pohledávky, pak nemůže být způsobilou k započtení na vymáhanou pohledávku oprávněné. Posouzení pohledávky jako náhrady škody je vyloučeno již tím, že představuje náklad vynaložený přímo při bránění práva v nalézacím řízení, nehledě k tomu, že zahájení řízení, tj. podání žaloby oprávněnou nemůže být protiprávním úkonem.

K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu