20 Cdo 1924/2007
Datum rozhodnutí: 28.01.2009
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1924/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobce T. M. A., proti žalovanému JUDr. T. Ch., o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 340/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2006, č.j. 18 Co 450/2006-57, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 14. 6. 2006, č.j. 5 C 340/2005-27, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 vyloučil z exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 19. 9. 2005, č.j. 110 Nc 6062/2005-5) věci sepsané pověřeným soudním exekutorem pod položkami 1 barevný televizor, 4 vysavač a 7 pračka. Odvolací soud neshledal důvod pro opakování či doplnění dokazování, ztotožnil se skutkovými zjištěními, k nimž soud prvního stupně dospěl hodnocením provedených důkazů, a ve shodě s ním uzavřel, že uvedené věci jsou ve vlastnictví žalobce, jemuž tak svědčí právo nepřipouštějící ve smyslu § 267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), výkon rozhodnutí (exekuci, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Soudům obou stupňů vytýká, že neprovedly jím navrhovaný důkaz výslechem soupis a zajištění věcí provádějícího pracovníka exekutorského úřadu k tomu, že žalobce byl u těchto úkonů přítomen, aniž vznesl námitku vlastnictví; důkazním návrhům žalobce přitom soud prvního stupně vyhověl. Odmítnutí provedení důkazu může mít podle dovolatele za následek nesprávné právní posouzení věci. Dále rozsudek napadá z důvodu nesprávného právního posouzení věci, kdy žalobce jednoznačně neunesl důkazní břemeno tvrzení vlastnictví k zabaveným věcem, což odůvodňuje tak, že žalobcem nebyl předložen žádný důkaz prokazující jeho vlastnictví. Z dokladů, které žalobce předložil, nevyplývá, že se vztahují k sepsanému televizoru a monitoru, k vysavači a pračce nepředložil žádný doklad; svědectví P. K. má dovolatel za účelové (svědek nebyl schopen jednotlivé věci ani popsat). Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Žalovaný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Nesprávnost právního posouzení věci totiž dovolatel namítá pouze jako důsledek vytýkaných pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci (neprovedení navrženého důkazu, vadné hodnocení provedených důkazů). Nesprávnost, popř. neúplnost skutkových zjištění však lze v dovolacím řízení napadat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), resp. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Takové výhrady jsou ale (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu) k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003).

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (žalobci náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu