20 Cdo 1911/2002
Datum rozhodnutí: 29.07.2003
Dotčené předpisy: § 242 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1911/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobce J. C. proti žalované H. C., zastoupené advokátkou, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 17/01, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002, č.j. 18 Co 65/2002-23 takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 7. 2001, č.j. 13 C 17/01-7, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 podle ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu odmítl žalobu na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 13 C 196/97. Podání žalované podle odvolacího soudu trpí nedostatky, které brání v jeho věcném projednání, a to přesto, že byla řádně vyzvána, aby je doplnila o stanovené náležitosti, a poučena o tom, že soud podání odmítne, neodstraní-li vytčené vady.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včas dovoláním, jímž odkazujíc na důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. (opětovně) namítá, že do soudního spisu OS Praha 6 byl zahrnut dokument, na kterém je falšován její podpis, z čehož dovozuje, že muselo dojít k poškození jejích práv; současně vysvětluje, proč odvolací soud nemohl obdržet vyžádané dokumenty, a proč nedoplnila své podání. Dále poukázala i na tvrzené nedostatky řízení, jehož obnovu navrhuje.

Soudy obou stupňů v rozporu s body 15. a 16. hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony věc projednaly (za situace, kdy návrh na povolení obnovy řízení směřoval proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 6. 1999, sp. zn. 13 C 196/97) podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než aplikovat v dovolacím řízení zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád rovněž ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen o.s.ř. ).

Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné (§ 239 odst. 3, část věty před středníkem, o.s.ř.); důvodné však není.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné jako v projednávaném případě přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), který také ohlašuje, nelze podřadit žádnou argumentaci dovolatelky (zejména ne námitky, jimiž brojí proti regulérnosti řízení, jehož obnovu požaduje) a konkrétnosti postrádá i poukaz na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (tvrzení, že blíže neurčený dokument, na kterém byl zfalšován její podpis, již ve spisu sp. zn. 13 C 196/97 není, zmíněný dovolací důvod naplnit nemůže). Opodstatněnost dovolání tak závisí již jen na (úředním) zhodnocení toho, zda řízení před soudy obou stupňů netrpí vadami uvedenými v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř.

Okolnost, že soudy obou stupňů použily jak již bylo výše zmíněno občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2001, řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezatěžuje. Ze srovnání ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 a ve znění účinném od 1. 1. 2001 vyplývá, že neodstraněné vady návrhu na zahájení řízení (žaloby) za splnění stanovených podmínek vedou v prvním případě k zastavení řízení, ve druhém případě k jeho odmítnutí; uvedený rozdíl je jen formální povahy, který podstatu rozhodování, tedy posouzení, že návrh na zahájení řízení (žaloba) trpí takovými nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat, nemůže ovlivnit.

Opatření předcházející odmítnutí podání učinil soud prvního stupně v souladu se zákonem. Usnesením ze dne 19. 2. 2001, č.j. 13 C 17/01-3, doručeným 2. 3. 2001, žalovanou (mimo jiné) vyzval, aby ve stanovené lhůtě doplnila podání ze dne 25. 1. 2001 (tvrzením skutečností, ze kterých vyvozuje splnění podmínek § 228 odst. 1 písm. a/, b/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, skutečností osvědčující včasnost žaloby, a označením důkazů k jejich prokázání), a poučil ji o následcích neodstranění vytčených vad. Žalovaná podání a to ani v odvolacím řízení nedoplnila.

Protože řízení vadami podle ustanovení § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. postiženo není a dovolací argumenty nejsou způsobilé přezkum věcné správnosti založit, Nejvyšší soud dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn neúspěchem žalované (dovolatelky) a tím, že žalobci v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. července 2003

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu