20 Cdo 190/2003
Datum rozhodnutí: 24.01.2004
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 190/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného J. M., zastoupeného P. J., proti povinnému M. R., zastoupenému advokátem, pro částku 172.349,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. NcE 467/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. října 2002, č. j. 29 Co 480/2002-22, takto:



I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 13. února 2002, č. j. NcE 467/2002-12, kterým okresní soud nařídil exekuci (soud prvního stupně uvedl nesprávně výkon rozhodnutí ) podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen exekuční řád ), jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. M. U.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vadu podle § 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ) spatřuje v tom, že odvolací soud ač mu to ukládá ustanovení § 212a odst. 2, věty druhé o.s.ř. neodstranil vadu řízení napadenou již odvoláním, jež spočívala v posouzení podání oprávněného ze 7. 1. 2002 (č.l. 3) jako návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem (podle názoru povinného) téže nemovitosti, ačkoli správně mělo být považováno za přistoupení k řízení podle § 335 odst. 2 o.s.ř., jelikož výkon rozhodnutí byl nařízen již v roce 1997 pod č. j. E 559/97. Pokud jde o samotné rozhodnutí o nařízení exekuce, to je podle dovolatelova názoru neúplné, byla-li exekuce nařízena bez udání způsobu jejího provedení.

Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (nikoli, jak nesprávně uvádí dovolatel, písm. d/), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nemohou). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Tento důvod však v dovolání ač jej povinný odkazem na zákonné ustanovení ohlásil uplatněn nebyl. Jediné, co dovolatel vytýká samotnému rozhodnutí (nikoli tedy řízení, jež jeho vydání předcházelo), je jeho neúplnost , kterou (oproti odvolání viz bod I. na č.l. 16 v němž vyjadřuje názor opačný) spatřuje v absenci stanovení způsobu provedení exekuce; nedůvodnost takové námitky ovšem vyplývá již ze samotného znění ustanovení § 44 odst. 2, věty druhé exekučního řádu, podle něhož soud exekuci nařídí, aniž stanoví, jakým způsobem má být provedena.

Povinný v důsledku nesprávného výkladu ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (pomíjeje ustanovení § 238a odst. 2 o.s.ř.) v dovolání (jež ostatně pojem zásadní právní význam neobsahuje) ani nenamítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s dosavadní judikaturou nebo že řeší právní otázku dosud neřešenou či odvolacími nebo dovolacím soudem rozhodovanou rozdílně. V dovolání, jehož důvody včetně jejich obsahového vymezení je dovolací soud vázán, dokonce ani nezpochybňuje právní závěr, na němž napadené rozhodnutí spočívá, že totiž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno (podle § 44 odst. 10 exekučního řádu) proto, že v odvolání byly namítány skutečnosti jiné než rozhodné pro nařízení exekuce.

Zásadní dovolací námitka, že návrh oprávněného na nařízení exekuce prodejem (dle názoru povinného téže ve smyslu § 335 odst. 2 o.s.ř.) nemovitosti měl být považován za přistoupení k řízení podle § 335 odst. 2 o.s.ř. (s důsledky vyplývajícími z ustanovení § 336f odst. 1 o.s.ř.), v čemž samotný dovolatel spatřuje vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je vskutku uplatněním dovolacího důvodu upraveného ustanovením § 241a odst. 2, písm. a/ o.s.ř.; takový dovolací důvod však založit přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 2 o.s.ř.) způsobilý není.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) aniž se mohl zabývat otázkou, zda řízení skutečně namítanou vadou trpí (§ 242 odst. 3, věta druhá o.s.ř.) jako nepřípustné podle § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému prokazatelné náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této skutečnosti odpovídá výrok o náhradě nákladů řízení odůvodněný ustanovením § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu