20 Cdo 19/2003
Datum rozhodnutí: 20.08.2003
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

20 Cdo 19/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J., spotřebního družstva P., proti povinnému J. Š., pro částku 21.469,48 Kč s příslušenstvím srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. E 2494/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. dubna 2001, č. j. 47 Co 175/2001-11, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Shora označeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení z 5. září 2000, č. j. E 2494/2000-5, jímž soud prvního stupně nařídil podle svého vykonatelného platebního rozkazu (ze dne 12. 10. 1994, č.j. Ro 2515/94-17) výkon rozhodnutí srážkami z důchodu k vymožení částky 21.469,48,- Kč s 16% úrokem od 16. 9. 1993 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení v částce 3.840,- Kč a nákladů exekuce ve výši 1.773,- Kč.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným (viz též usnesení tzv. velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. prosince 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, a kterým (kromě jiného) namítá, že nařízený výkon rozhodnutí je podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ téhož předpisu nepřípustný.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). O takovýto posléze uvedený případ jde v souzené věci, jelikož odvolací soud ač rozhodoval po 1. 1. 2001 odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 5. 9. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.); na tomto závěru nemohou nic změnit ani formální náležitosti usnesení odvolacího soudu (tj. uvedení složení senátu v záhlaví rozhodnutí, či poučení o lhůtě k podání dovolání). Je-li ovšem namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, je nutno občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen o.s.ř. ) použít i pro účely posouzení přípustnosti dovolání (viz bod 17, hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.).

V takovémto případě však dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takovéto vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.

Dovolání není přípustné ani podle § 238a odst. 1 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 239 o. s. ř., a to proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný nevznesl (odstavec 2).

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. srpna 2003

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu