20 Cdo 1896/2011
Datum rozhodnutí: 11.05.2012
Dotčené předpisy: § 241a odst. 3 o. s. ř., § 243b odst. 2 o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 1896/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné České televize , se sídlem v Praze 4, Kavčích horách, identifikační číslo osoby 000 27 383, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 719, proti povinné I.M.O.S.O. a.s., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 915/14, identifikační číslo osoby 282 04 514, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Renoirova 624, pro 10.135,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 Nc 1039/2009, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2010, č. j. 68 Co 394/2010 - 76, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2010, č. j. 68 Co 394/2010 - 76, ve výroku, jímž byl změněn výrok usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. července 2010, č. j. 49 Nc 1039/2009 - 54, tak, že exekuce se nezastavuje, se r u š í a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; jinak se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění: Městský soud v Praze - aniž nařídil jednání - shora označeným usnesením změnil k odvolání obou účastníků usnesení ze dne 2. 7. 2010, č. j. 49 Nc 1039/2009 - 54, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 odložil exekuci nařízenou jeho usnesením ze dne 22. 9. 2009, č. j. 49 Nc 1039/2009 - 10, do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce , exekuci podle § 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. zastavil, a jímž rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a soudní exekutorku vyzval, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení tohoto usnesení soudu sdělila, zda požaduje náklady exekuce a v jaké výši, jinak soud bude mít za to, že náklady exekuce nepožaduje a nebude o nich rozhodnuto, tak, že exekuce se neodkládá a nezastavuje . Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. lze vztáhnout pouze na situaci, kdy vymáhaná pohledávka byla uspokojena po vydání exekučního titulu, nikoli před jeho vydáním, a že okolnosti, které znamenají zánik práva a které nastaly před vydáním exekučního titulu, zákon umožňuje uplatňovat jen v nalézacím řízení způsobem k tomu předepsaným. Skutečnost, kdy nastala právní moc nebo vykonatelnost vykonávaného rozhodnutí, je z tohoto hlediska nerozhodná. Výjimečně lze zohlednit zánik práva, k němuž došlo i před vydáním rozhodnutí, a to v případě, že právo bylo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, přičemž takto tomu v dané věci nebylo . Uzavřel, že za situace, kdy účastníci netvrdí, a z obsahu spisu se opak nepodává, že exekuční titul byl po nařízení exekuce zrušen, případně se stal neúčinným, kterážto skutečnost by byla důvodem zastavení exekuce dle písm. b) téhož zákonného ustanovení, soud I. stupně nepostupoval správně, pokud exekuci zastavil, neboť nebyly naplněny předpoklady zastavení exekuce upravené v § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. . Městský soud dále nepovažoval na naplněné ani předpoklady zakotvené pod písm. h) téhož ustanovení, dle kterého bude exekuce zastavena, jestliže je nepřípustná, protože je tu jiný důvod, pro který nelze rozhodnutí vykonat . Za takový lze např. považovat vadu exekučního titulu, či pochybení při nařízení exekuce nebo jejím provádění. Takovou okolností však nemůže být úvaha soudu I. stupně, týkající se věcné správnosti exekučního titulu, tedy rozhodnutí soudu, které nabylo právní moci a stalo se vykonatelným . Protože tedy odvolací soud neshledal důvody pro zastavení exekuce, není dán ani důvod k jejímu odkladu, spočívající dle soudu I. stupně v očekávání jejího zastavení .

Proti tomuto usnesení podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1, 3 o. s. ř., a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Namítá, že již před soudy nižších stupňů prokázala, že nebyla vlastníkem, resp. že nedržela ani neužívala televizní přijímač, že tedy na její straně nevznikla pasivní legitimace , neboť poplatníkem ve smyslu zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byla vždy a jedině obchodní společnost Stavby, investice, reality, s.r.o. Z tohoto důvodu v řízení poukázala na § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., podle kterého v případě rozsudku pro zmeškání lze exekuci zastavit, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že neexistující pohledávka nemůže být uhrazena a tudíž nemůže ani zaniknout, je podle dovolatelky třeba výraz zánik práva uvedený v tomto ustanovení, vykládat extenzivně i jako neexistenci práva , přičemž tato otázka má pro rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, neboť ji dovolací soud dosud neřešil. Protože v dané věci je exekučním titulem rozsudek pro zmeškání , měl odvolací soud zkoumat, zda právo nezaniklo, resp. nevzniklo ani v době před jeho vydáním, což neučinil, na exekuční titul při svém rozhodnutí nepohlížel jako na rozsudek pro zmeškání a vyšel tak ze skutkového zjištění, které nekoresponduje se skutkovým stavem plynoucím z předmětného exekučního spisu . Proč rozsudek pro zmeškání městský soud nepovažoval za rozsudek pro zmeškání, ale jen za normální rozsudek, přitom nevysvětlil ani neodůvodnil, a jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Přitom Nejvyšší soud i Ústavní soud judikovaly, že libovůle je v demokratickém státě nepřípustná. Dále povinná uvedla, že obchodní společnost Stavby, investice, reality, s.r.o. televizní poplatek za rozhodné období uhradila dne 29. 1. 2010, přesto nebyla tato skutečnost vzata příslušnými orgány na zřetel, což si povinná vysvětluje tím, že obě společnosti sídlí na stejné adrese a ve stejné místnosti přístupné z ulice. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátkou, dospěl po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání proti výroku, jímž byl změněn výrok usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce se nezastavuje, je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a je i důvodné; jinak dovolání není přípustné.

Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekuční řád ), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 268 odst. 1 písm. g) věty před středníkem o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.

Podle § 269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení v případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. jeho usnesení ze dne 26. června 1997, sp. zn. 2 Cdon 1624/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 1997, pod číslem 64) o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. soud může rozhodnout bez jednání, jestliže tvrzení účastníků o těch skutečnostech, v nichž soud spatřuje důvod k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), jsou shodná.

Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Námitka dovolatelky, jíž odvolacímu soudu vytýká, že na exekuční titul při svém rozhodnutí nepohlížel jako na rozsudek pro zmeškání , a vyšel tak ze skutkového zjištění, které nekoresponduje se skutkovým stavem plynoucím z předmětného exekučního spisu , je důvodná, neboť z obsahu spisu (viz čl. 4 spisu) vyplývá, že o povinnosti žalované (povinné) zaplatit žalobkyni (oprávněné) částku 10.135,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 12.416,50 Kč bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání vydaným Obvodním soudem dne 9. 6. 2009, č. j. 52 C 11/2009 - 21, pravomocným dne 11. 7. 2009. Podle tohoto rozsudku pak byla pravomocným usnesením téhož soudu ze dne 22. 9. 2009, č. j. 49 Nc 1039/2009 - 10, nařízena exekuce k vymožení pohledávky ve výši 10.135,- Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení ve výši 12.416,50 Kč a dále pro náklady oprávněného v exekučním řízení a náklady exekuce. Uplatněný dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. byl tudíž naplněn.

Za těchto okolností je též právní posouzení věci - návrhu povinné na zastavení exekuce - v dovoláním napadeném usnesení neúplné a tedy nesprávné.

Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn výrok usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 7. 2010, č. j. 49 Nc 1039/2009 - 54, tak, že exekuce se nezastavuje, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první o. s. ř.), aniž se mohl zabývat dalšími námitkami v dovolání, neboť na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž změnil výrok usnesení soudu prvního stupně tak, že se exekuce neodkládá, není podle § 238, § 238a, § 239 o. s. ř. přípustné; přípustnost dovolání nelze opřít ani o § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání povinné směřující proti tomuto výroku usnesení odvolacího soudu podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. května 2012

JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu