20 Cdo 1879/2006
Datum rozhodnutí: 07.02.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1879/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné P. e., a. s., proti povinné J. M., zastoupené advokátkou, pro 23.018,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 11436/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2004, č. j. 39 Co 272/2004-31, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 11. 2002, č.j. 25 Nc 11436/2002-4, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 1. 2004, č.j. 25 Nc 11436/2002-20, jímž obvodní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 15. 12. 1998, č.j. 12 C 255/98-24, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. M. U., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že podkladový rozsudek je pravomocný a vykonatelný, neboť byl povinné řádně doručen uložením na adresu P., kde měla povinná v době doručování bydliště, což bylo zjištěno již v nalézacím řízení z výpisu z živnostenského rejstříku. Námitku promlčení vymáhané pohledávky shledal odvolací soud nedůvodnou.


V dovolání jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) namítá povinná existenci dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Je přesvědčena, že návrh na nařízení exekuce je v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák. ), neboť v nalézacím řízení jí nebyla doručena žaloba ani rozsudek, který je podkladem exekuce; tím jí byla odňata možnost se k věci vyjádřit, uplatnit námitku promlčení a dluh případně uhradit. Neobdržela ani korespondenci oprávněné před podáním žaloby. Dlužná částka jí byla fakturována nesprávně a částečně též za období, kdy již elektřinu na provozovně neodebírala. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Oprávněná navrhla, aby napadené usnesení bylo potvrzeno; dovolací námitky povinné pokládá za účelové. Doručení podkladového rozsudku bylo v řízení prokázáno; námitku rozporu nařízené exekuce s dobrými mravy jako dovolací důvod nelze uplatnit.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ) je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Dovolatelka, aniž by však uvedla, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, především zpochybnila závěr, že k exekuci navržený rozsudek je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že podkladový rozsudek byl povinné doručován na adresu jejího bydliště. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, případně § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatelka namítá, že podkladový rozsudek jí na adresu jejího bydliště doručován nebyl, a proto jeho uložení není účinné.


I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; závěr o jeho vykonatelnosti založila na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však jak již bylo uvedeno způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže.


Jen pro úplnost (a nad rámec přezkumu napadeného rozhodnutí z hlediska způsobilých dovolacích důvodů) lze uvést, že tvrzení dovolatelky ohledně doručení podkladového rozsudku na nesprávnou adresu neodpovídají skutečnosti. Již v nalézacím řízení soud obstaral výpis ze živnostenského rejstříku (datovaný 17. 6. 1997), z něhož vyplývá, že dovolatelka má bydliště na adrese P. Tatáž adresa byla jako bydliště povinné zjištěna i v exekučním řízení (výpisem ze živnostenského rejstříku na č.l. 13-15 a výpisem z centrální evidence obyvatel na č.l. 17) a na této adrese povinná dne 19. 6. 2003 rovněž převzala exekuční příkaz na movité věci. Je tedy zřejmé, že v době nalézacího řízení dovolatelka měla na této adrese své bydliště, a proto doručení podkladového rozsudku na tuto adresu s následným uložením (§ 47 odst. 2 o.s.ř. ve znění do 31. 12. 2000) je doručením účinným.


Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže založit ani (až v dovolání uplatněná) námitka rozporu návrhu na nařízení exekuce s dobrými mravy; návrh na nařízení exekuce je totiž úkonem procesněprávním, jehož posuzování z hlediska hmotněprávního ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. je vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003 pod č. 67).


K založení přípustnosti dovolání je nezpůsobilá rovněž námitka nesprávnosti, případně neoprávněnosti fakturace odběru elektrické energie, neboť směřuje proti věcné správnosti podkladového rozsudku, kterou již v exekučním řízení nelze přezkoumávat; obsahem podkladového rozhodnutí je exekuční soud vázán a je povinen z něho vycházet (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, č.j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Stejně je tomu u námitky, že dovolatelce byla v nalézacím řízení odňata možnost jednat před soudem; okolnost, že řízení předcházející vydání k exekuci navrženého rozhodnutí bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení exekučního (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62).


Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je (bez dalšího) přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).


O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 7. února 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.


předsedkyně senátu