20 Cdo 1876/2007
Datum rozhodnutí: 28.04.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1876/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné M. č. P. 10, proti povinné L. P., zastoupené advokátkou, vyklizením, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 2214/2005, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 12.5.2006, č.j. 51 Co 118/2006-31, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze z 12.5.2006, č.j. 51 Co 118/2006-31, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 z 22. 6. 2005, č.j. 49 Nc 2214/2005-10, se ruší a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 22.6.2005, č.j. 49 Nc 2214/2006-10, jímž obvodní soud nařídil exekuci. Odvolací soud dospěl k závěru, že pro nařízení exekuce jsou splněny všechny předpoklady, zejména že je exekuční titul materiálně i formálně vykonatelný; podkladový rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 z 21.1.2002, č.j. 6 C 474/2000-19, považoval za řádně doručený náhradním způsobem, a to uložením u pošty dnem 26.2.2002 po předchozí výzvě, aniž pošta sdělila, že se adresátka v místě bydliště nezdržuje (viz předposlední odstavec druhé strany rozhodnutí odvolacího soudu na č.l. 32). Jak plyne z následujícího odstavce odůvodnění napadeného usnesení, městský soud z výpovědí svědků zjistil, že asi od června 2001 po dobu jednoho roku povinná bydlela v bytě své sestry B. S. Všichni svědci potvrdili, že povinná do bytu v T. ulici docházela a přebírala tam poštu. Na základě výpovědí svědků z nichž pouze svědek R. hovořil o určitých potížích při doručování pošty jeho osobě, zatímco dcera povinné žádné problémy s doručováním nezmínila , dospěl odvolací soud k závěru o neopodstatněnosti námitek povinné, že jí titul nebyl doručen, a že proto nejsou dány podmínky pro nařízení exekuce, a uzavřel, že podkladový rozsudek vykonatelný je.

V dovolání povinná namítá prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a § 241a odst. 3 o.s.ř. neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění, zda se v době doručování zdržovala na adrese uvedené na dodejce, tedy v P. 10 na T. ul.; na základě nepřípustných souhrnných zjištění pak odvolací soud dospěl podle dovolatelky k nepřezkoumatelnému rozhodnutí, spočívajícímu na nesprávném právním názoru na otázku doručování .

Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 o.s.ř., kdy zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívá v nesprávném výkladu ustanovení § 46 odst. 4 o.s.ř. v rozhodném znění) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu, že podmínky pro tzv. náhradní doručení, tedy doručení uložením na poště, jsou dány i tehdy, je-li v průběhu řízení zjištěno, že adresát do místa doručování sice dochází, že tam však nebydlí.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Výklad ustanovení § 46 odst. 4 o.s.ř. v rozhodném znění, tedy ve znění účinném v únoru 2002, podaný odvolacím soudem, je skutečně nesprávný.

Podle ustanovení § 46 odst. 4 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2004, nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Podle ustanovení § 46 odst. 5 o.s.ř. není-li zjištěn opak, má se zato, že se adresát v místě doručení zdržoval.

Jak plyne z výslovné dikce ustanovení § 46 odst. 4 v rozhodném znění, je zákonná konstrukce náhradního doručení založena na předpokladu, že adresát se v době doručení (tj. určitého dne) v místě doručení skutečně zdržuje a může si tedy zásilku vyzvednout u soudu či držitele poštovní licence. Je-li tento předpoklad splněn, pak jde adresátu plně k tíži, že si zásilku nevyzvedl. Podmínka, že se adresát v místě doručení zdržuje, proto není splněna nejen v důsledku dlouhodobé nepřítomnosti, nýbrž i tehdy, jde-li o stav zcela přechodný, tj. například krátkodobý i několikadenní pobyt mimo bydliště, např. dovolená apod. (srov. též Občanský soudní řád, Komentář. 5. vydání. Praha: C.H.BECK, 2001, s. 175,176, vysvětlivky 3., 4.). Odvolací soud však takto ustanovení § 46 odst. 4 o.s.ř. nevyložil. Ačkoli vzal výpověďmi svědků za prokázané, že povinná asi od června 2001 po dobu jednoho roku bydlela v bytě své sestry , přesto shledal podmínky pro náhradní doručení uložením na poště za splněné a tento závěr pak podepřel argumentem, že dcera povinné žádné problémy s doručováním nezmínila, a že o určitých potížích při doručování pošty (jeho osobě) hovořil pouze svědek R. Přitom odvolací soud považoval podkladový rozsudek nesprávně za doručený uložením na poště aniž pošta sdělila, že se adresátka v místě bydliště nezdržuje , a to přesto, že dodejka na č.l. 24 připojeného spisu nalézacího soudu neobsahuje (na rozdíl od doručenek na č.l. 7, 13, 15 a 18a téhož spisu) obvyklou předtištěnou formulaci, že adresát nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje , nýbrž pouze otisk razítka NEZASTIŽEN, OZNÁMENO, uloženo 26.2.2002 (navíc bez otisku denního razítka a podpisu vydávajícího pracovníka).

Z uvedeného plyne, že odvolací soud vyložil-li první větu ustanovení § 46 odst. 4 o.s.ř. tak, že postačí, aby adresát bydlící jinde do místa doručování pouze docházel (byť třeba i za účelem vybírání pošty ), je jeho výklad nesprávný. Protože na tomto nesprávném posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud napadené rozhodnutí bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení tomuto soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení části první, hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2009

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu