20 Cdo 1861/2006
Datum rozhodnutí: 28.03.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1861/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné V. z. p. ČR, proti povinné F., spol. s r.o., zastoupené advokátem, pro částku 2.758.439,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 25 Nc 5379/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze z 29. 3. 2005, č.j. 22 Co 101/2005-43, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Usnesením z 1. 4. 2004, č.j. 25 Nc 5379/2004-4, okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. Usnesením z 29. 10. téhož roku, č.j. 25 Nc 5379/2004-19, rozhodl týž soud tak, že označení oprávněné ze záhlaví usnesení o nařízení exekuce, totiž V. z. p. ČR, se sídlem Jaselská 146, 293 01 M. B. , jež považoval za nesprávné, opravil na správné V. z. p. Č. r., se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, PSČ 130 00 . Z opravného usnesení je patrno, že svůj postup podle § 164 o.s.ř. odůvodnil tím, že v usnesení o nařízení exekuce nebyla uvedena (správná) adresa sídla oprávněné v P., nýbrž adresa sídla její pobočky v M. B. Toto opravné usnesení pak k odvolání povinné krajský soud usnesením z 29. 3. 2005, č.j. 22 Co 102/2005-39 (pravomocně dne 30. 5. 2005 viz doručenka u č.l. 48), jako věcně správné potvrdil.


Usnesením z 29. 3. 2005, č.j. 22 Co 101/2005-43, pak krajský soud k odvolání povinné (ohlášenému /č.l. 5/ 29. 6. 2004 a odůvodněnému /č.l. 8/ 14. 7. téhož roku) rozhodnutí ve věci samé, tj. usnesení o nařízení exekuce z 1. 4. 2004, č.j. 25 Nc 5379/2004-4 (ve spojení s opravným usnesením z 29. 10. 2004, č.j. 25 Nc 5379/2004-19, potvrzeným usnesením krajského soudu z 29. 3. 2005, č.j. 22 Co 102/2005-39) jako věcně správné potvrdil.


Toto rozhodnutí ve věci samé (tedy usnesení, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o nařízení exekuce) napadla povinná dovoláním, jež má za přípustné z hlediska § 241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. . Aniž se zabývá otázkou jeho zásadního právního významu (tedy zejména, v čem má takový význam spočívat) a aniž specifikuje, v čem spatřuje vadu řízení a v čem nesprávné právní posouzení věci, povinná namítá, že odvolací soud dne 29.3.2005 potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce ve znění opravného usnesení ačkoli toto opravné usnesení bylo k jejímu odvolání potvrzeno také dne 29. 3. 2005, a tedy pravomocně až doručením potvrzujícího usnesení odvolacího soudu, tedy teprve dnem 30. 5. 2005 (viz doložka právní moci na opravném usnesení /č.l. 19/ a doručenka u č.l. 48, z níž plyne, že obě potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu, tedy usnesení týkající se nařízení exekuce i opravy byla doručena dne 30. 5. 2005). Tím podle názoru dovolatelky soud zkrátil účastníka na právech podat odvolání a odůvodnit je dalšími nově uvedenými skutečnostmi a argumenty s tím, že takovéto doplnění měla povinná možnost učinit nejméně do konce odvolací lhůty, tj. ještě v červnu 2005 , takže projednání odvolání proti jednotlivým výrokům usnesení z č.l. 4 bylo předčasné a odvolací soud nebyl oprávněn 29. 3. 2005 ve věci (samé) rozhodovat .


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.





Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je tudíž (vyjma případu o který však v dané věci, a dovolatelka to ani netvrdí, nejde kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Z dovolání je však zjevné, že povinná takovýto jediný k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. způsobilý dovolací důvod že by rozhodnutí, jímž odvolací soud usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce potvrdil, spočívalo na nesprávném právním posouzení věci pouze ohlašuje, že jej však (posuzováno podle obsahu dovolání) ve skutečnosti neuplatňuje.


Výtkou, že odvolací soud (meritorní) usnesení o nařízení exekuce potvrdil, aniž tehdy (29. 3. 2005) bylo v právní moci opravné usnesení, totiž povinná namítá vadu řízení, jež je však napadnutelná pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.; k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm c) o.s.ř. ovšem viz výše nezpůsobilého. Jako vadu řízení podle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. ostatně povinná uvedenou okolnost kvalifikuje v bodě IX. svého odvolání ze 14. 7. 2004 (č.l. 11) a opětovně pak v bodě IX. svého podání z 8. 6. 2005 (č.l. 49) označeného jí samotnou jako odvolání podané z opatrnosti . V tomto opakovaném odvolání (řízení o němž krajský soud pro překážku věci pravomocně rozsouzené /§ 159a odst. 5 o.s.ř./ usnesením z 22. 11. 2005, č.j. 22 Co 520/2005-61, pravomocně dnem 8. 2. 2006 zastavil) ostatně povinná žádný nový argument ani novou skutečnost oproti odvolání původnímu neuplatnila, takže oporu ve spise nemá ani její dovolací námitka (viz řádky 14-11 zdola, třetí strany dovolání na č.l. 57), že byla zkrácena na právech podat odvolání a odůvodnit je dalšími nově uvedenými skutečnostmi a argumenty .


Protože jak vyplývá z výše uvedeného nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. března 2007


JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.


předseda senátu