20 Cdo 1846/2004
Datum rozhodnutí: 26.05.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 130 odst. 1 písm. c) předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 1846/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci oprávněného J. Z., zastoupeného advokátem, proti povinné I. K., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce, pro 20.840,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. Nc 3576/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31.3.2004, č.j. 28 Co 95/2004 - 20, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil oprávněným navrženého exekutora. Měl za to, že podmínky stanovené zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekučním řádem ), byly v dané věci splněny, a to včetně existence podkladového rozhodnutí (titulu), ohledně kterého ve vztahu k úvahám obsaženým v odvolání odvolací soud připomenul, že není oprávněn posuzovat jeho věcnou správnost.

Povinná ve včasném dovolání setrvala na námitce, že vykonávaný exekuční titul byl vydán na základě procesních postupů oprávněného, jež považuje za rozporné s dobrými mravy, a titulem deklarovaná povinnost je podle jejího názoru neodůvodněná.

Podle § 130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Podle § 236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není přípustné bez dalšího, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí - jiné - rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř., je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Dovolatelka názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu nezdůvodnila; ze samotného hodnocení námitek obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.

Je součástí konstantní soudní praxe, že při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se soud omezuje na posouzení jen některých (rozhodných) okolností, jimiž jsou kupříkladu existence návrhu, podmínky řízení, existence formálně a materiálně vykonatelného titulu, aktivní a pasivní legitimace účastníků, vhodnost způsobu výkonu, resp. rozsah výkonu. Podle § 253 odst. 1 o.s.ř. platí, že výkon rozhodnutí soud nařídí zpravidla bez slyšení povinného.

Stejně tak je samozřejmé, že při nařízení exekuce nejsou úspěšně uplatnitelné námitky proti věcné správnosti vykonávaného titulu, a ničím jiným námitka, vyslovená v dovolání, není.

Odvolací soud tedy uplatnil právní názory standardní, souladné s těmi, jež ovládají ustálenou soudní praxi.

O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto jít nemůže; dovolání tím není přípustné ani se zřetelem k § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle § 87 a násl. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2005

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu