20 Cdo 1846/2001
Datum rozhodnutí: 29.05.2002
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1846/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Finančního úřadu v K., proti žalované N., s.r.o., o zaplacení 232.128,- Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 258/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.3.2001, č.j. 11 Co 941/2000 - 55, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalované zaplatit žalobci 232.128,- Kč.

Žalovaná (zastoupena advokátem) podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž namítla, že právní otázky existence pohledávky povinného vůči odpůrkyni, zrušení nájemní smlouvy ze dne 2.7.1996 a platnost nájemní smlouvy ze dne 1.9.1997 byly vyřešeny v rozporu s platným zněním občanského zákoníku . Přípustnost dovolání dovozovala z § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř., a uplatnila jím dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ téhož předpisu.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen o.s.ř. ).

Podle bodu 15. téhož ustanovení odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Podle dosavadních předpisů tudíž právem rozhodoval (byť až 2.3.2001) odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže bylo vydáno 28.6.2000, a v důsledku toho i o dovolání platí, že se projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 (směřuje totiž proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů ).

Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu citovaného bodu 17. části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb. zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších).

Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě (jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí) stanovené v § 240 odst. 1 o.s.ř., a naopak se neuplatní lhůta dvou měsíců (od doručení) stanovená v § 240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001, jak se zřejmě (nesprávně) domnívala dovolatelka.

Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o.s.ř.).

Ze spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci dne 10.4.2001 a žalované dne 31.5.2001, a téhož dne tudíž nabyl i právní moci.

Posledním dnem jednoměsíční lhůty k dovolání bylo ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. pondělí 2.7.2001. Dovolání zaslané faxem soudu prvního stupně až 23.7.2001 (originál byl podán na poštu 26.7.2001) je tedy zjevně opožděné (po lhůtě bylo ostatně i sepsáno).

Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání jako opožděné podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 (per analogiam); žalobci, jenž by měl na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2002

JUDr. Vladimír Kurka, v.r.

předseda senátu