20 Cdo 182/2009
Datum rozhodnutí: 15.12.2010
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 238 o. s. ř., § 239 o. s. ř.




20 Cdo 182/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné JUDr. Lenky Duškové , správkyně konkurzní podstaty úpadce Česká banka, akciová společnost Praha v likvidaci, identifikační číslo 453 13 318, se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 8, zastoupené JUDr. Romanem Kozlem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, proti povinnému V. S., zastoupenému Mgr. Lenkou Hnilicovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 40, za účasti manželky povinného H. S. , zastoupené Mgr. Lenkou Hnilicovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 40, pro 2 185 114,04 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 3862/2005, o dovolání manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2008, č. j. 62 Co 113/2008-50, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 14. 8. 2007,
č. j. 106 Ex 898/2005-218, jímž soudní exekutorka Exekutorského úřad Plzeň-město JUDr. Jitka Wolfová rozhodla tak, že přibrala do exekučního řízení jako účastníka na straně povinného manželku povinného H. S., roz. J. Odvolací soud uzavřel, že usnesení soudní exekutorky je sice nadbytečné, neboť manželka povinného je účastníkem řízení ze zákona (§ 36 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ), ale je věcně správné.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání manželka povinného. Přípustnost dovolání opírá o § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009, a namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř.), že řízení je zatíženou právní vadou, neboť odvolací soud postupoval sice podle správné právní normy, nicméně ji chybně vyložil a nesprávně aplikoval, takže jeho rozhodnutí je v rozporu se zákonem. Odvolací soud nesprávně zhodnotil předložené důkazy a celou věc nesprávně právně posoudil. Z předložených listinných důkazů totiž vyplývá, že ještě před nařízením exekuce bylo z důvodu prohlášení konkurzu na majetek povinného ke dni 20. 12. 1995 soudem rozhodnuto o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů Strakových usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 1998, č. j. K 40/95-359, jež nabylo právní moci 27. 7. 1998. Protože jejich BSM nebylo smluvně zúženo, nýbrž zaniklo přímo ze zákona (§ 14 písm. k/ zákona č. 328/1991 Sb.) dnem prohlášení konkurzu, nevztahuje se na ně § 42 zákona č. 120/2001 Sb. Dále uvedla, že vymáhán je směnečný závazek povinného z blankosměnky vystavené na řad České banky, a. s. která byla vyplněna správkyní konkurzní podstaty s termínem splatnosti 16. 2. 2005. I kdyby byla dána kontinuita směnečného závazku s původním závazkem z nesplacené úvěrové smlouvy, dovolatelka nikdy nedala souhlas s tímto závazkem, který zcela jistě přesahuje běžné hospodaření rodiny. Postupem exekutorky a soudu je poškozena na svých právech a její postavení v exekučním řízení vedeném na majetek jejího manžela je právně nejisté. Jejich BSM před více než 10 lety zaniklo a nelze akceptovat ani hypotetickou existenci společného majetku, který by mohl být exekucí postižen. Dovolatelka nemůže být tedy považována za účastníka řízení (§ 36 odst. 2, § 42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. ve spojení s § 255 odst. 2 a § 262a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád /dále též jen o. s. ř. /). Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že podle jejího názoru dovolání není přípustné. Je přesvědčena, že manželka povinného se stala účastníkem exekučního řízení, přestože na majetek povinného byl prohlášen konkurz a jejich bezpodílové spoluvlastnictví zaniklo ze zákona; případný nevypořádaný majetek by nyní náležel do podílového spoluvlastnictví manželů a bylo by z něj možno uspokojit pohledávku oprávněné. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto popřípadě zamítnuto a dovolatelka byla zavázána k úhradě nákladů řízení vzniklých oprávněné.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují § 237 až 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o přibrání manžela povinného do exekučního řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o přibrání manžela povinného do exekuce není rozhodnutím ve věci samé (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001). Na tomto závěru nic nezmění ani nesprávné poučení Městského soudu v Praze v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud považuje za potřebné v souzené věci připomenout, že v exekučním řízení (v řízení o výkon rozhodnutí) je použití ustanovení o přistoupení účastníka do řízení vyloučeno (§ 254 odst. 1 o. s. ř. ).

I když jsou exekucí postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, nevydává soudní exekutor usnesení o tom, že se manžel povinného přibírá do exekučního řízení jako účastník, je totiž účastníkem ze zákona (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 26 Co 532/2004, a k možnému dotčení práv manžela povinného srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2239/2008).

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení,
Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení
§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2010

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu