20 Cdo 182/2007
Datum rozhodnutí: 21.06.2007
Dotčené předpisy:




20 Cdo 182/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné I., s. a o. s., spol. s r. o., zastoupené advokátkou, proti povinné R. B. C. CZ s. r. o., zastoupené advokátkou, pro 4 650,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. Nc 12481/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2006, č.j. 15 Co 431/2005-28, takto:

I. Dovolání proti výroku II. napadeného usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů exekuce, se odmítá.

II. Jinak se dovolání zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení ze dne 16. 7. 2004, č.j. Nc 12481/2004-4 (jímž obvodní soud nařídil podle svého usnesení ze dne 8. 4. 2004, č.j. Ro 364/2004-13, exekuci a jejím provedením pověřil soudní exekutorku), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (bod I. výroku), oprávněné uložil povinnost zaplatit soudní exekutorce na náhradě nákladů exekuce 5 133,50 Kč (bod II. výroku) a povinné nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (bod III. výroku). Dospěl k závěru, že doručení exekučního titulu povinné uložením bylo neúčinné, neboť v době pokusu o doručení se povinná v místě doručení nezdržovala.

V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že bylo povinností povinné informovat doručnou poštu, že se nezdržuje na adrese, na niž jí má být doručováno, zařídit si dosílku nebo zajistit, aby zaměstnanci, kteří přechodně vykonávali práci doma, poštu v sídle společnosti pravidelně vyzvedávali. Náhrada nákladů exekuce neměla být soudní exekutorce přiznána; vznik těchto nákladů exekutorka zavinila sama, neboť exekuci provedla neoprávněně. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno.

Soudní exekutorka se ztotožnila s výrokem o náhradě nákladů exekuce; kroky k vymožení pohledávky byla oprávněna (a povinna) provádět ihned po doručení usnesení o nařízení exekuce, i když toto dosud nebylo pravomocné. Náhrada nákladů exekuce byla oprávněné uložena proto, že oprávněná procesně zavinila zamítnutí návrhu na nařízení exekuce.

Nejvyšší soud věc projednal a rozhodl o ní podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání proti výroku I. napadeného usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů není důvodné.

Podle § 47 odst. 3 o. s. ř., ve znění od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2004, nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 (tedy na adrese sídla právnické osoby nebo na adrese, kterou sdělila soudu) zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě doručování zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedne-li si zásilku ten, kdo je oprávněn písemnost převzít, do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

S názorem dovolatelky, že právnická osoba, jež se na adrese svého sídla (přechodně) nezdržuje, je povinna zajistit si na poště dosílku do místa, kde jsou přítomny osoby oprávněné za ni přebírat písemnosti, se nelze ztotožnit, neboť taková povinnost v době doručování ze žádného právního předpisu nevyplývala a není stanovena ani v současnosti. Totéž platí o dovolatelkou tvrzené povinnosti právnické osoby sdělit poště, že se na adrese svého sídla nezdržuje, případně kde se zdržuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 830/99), nebo zajistit, aby její zaměstnanci (vykonávající přechodně práci doma) pravidelně vyzvedávali poštu v sídle společnosti. Nezdržovala-li se povinná v době pokusu o doručení exekučního titulu v místě doručení, bylo jeho doručení uložením podle právní úpravy platné do 31. 12. 2004 neúčinné; okolnost, že si povinná nezajistila na poště dosílku a neučinila ani jiné dovolatelkou požadované kroky, na neúčinnosti doručení nic nemění.

Jelikož dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného usnesení v bodě I. výroku zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání v této části podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.

Dovolání proti výroku napadeného usnesení o nákladech exekuce není přípustné, neboť tento výrok není výrokem ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 5, ročník 2005 pod č. 70). Nejvyšší soud proto dovolání proti bodu II. výroku napadeného usnesení podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; povinné ani soudní exekutorce však ve stádiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. června 2007

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu