20 Cdo 1804/2007
Datum rozhodnutí: 27.11.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 2 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb., § 130 odst. 2 písm. f) předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 1804/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné I., akciové společnosti, zastoupené advokátem, proti povinné Ľ. V., za účasti vydražitele J. K., a věřitelů 1) K.b., a. s., 2) O. s. s. z. Ú. n. L., 3) Finančního úřadu v Ú. n. L., pro 220.787,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 6979/2003, o dovolání JUDr. I. R., soudního exekutora (dále jen exekutor ), proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9. 2006, č.j. 11 Co 496/2006-151, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 22. 2. 2006, č.j. 42 Nc 6979/2003-134, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem z celé rozdělované podstaty 1.054.000,- Kč uspokojil zčásti pohledávku K. b., a. s. (a nepřiznal úhradu zbytku této pohledávky, ani úhradu pohledávek oprávněné, exekutora a věřitelů 2/ a 3/). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že pohledávky K. b., a. s., oprávněné a exekutora patří do třetí skupiny podle § 337c odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ). Pohledávka K. b., a. s., která je zajištěna zástavním právem, jež vzniklo 20. 12. 1995, má oproti pohledávce oprávněné, jejíž návrh na nařízení exekuce došel soudu prvního stupně 7. 8. 2003, výhodnější pořadí (§ 337c odst. 2, odst. 5 o.s.ř.). Pohledávky věřitelů 2) a 3) jsou pohledávkami páté skupiny (§ 337 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.). Celá rozdělovaná podstata byla proto správně použita k částečnému uspokojení pohledávky zástavního věřitele. Ve vztahu k pohledávce exekutora z titulu nákladů exekuce pak odvolací soud s poukazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005 zejména uvedl, že tato pohledávka patří do stejné skupiny jako pohledávka oprávněné, neboť sdílí její osud, a zdůraznil, že pohledávka exekutora není pohledávkou státu ve smyslu § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř.; okolnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu, z nákladů exekuce náklady řízení vzniklé státu nečiní.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl exekutor dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Namítá, že napadeným rozhodnutím je bez své viny krácen na svém majetku a na svých investicích. Nejenže nedostal zaplacenu odměnu, která mu v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), za provedení exekuce zásadně náleží, ale nevrací se mu ani náklady, které na provedení exekuce za stát vynaložil. Přístup části soudců, kteří se bez dalšího posouzení věci odvolávají na stanovisko Nejvyššího soudu, považuje dovolatel za alibistický. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že rozhodnutí tohoto typu se dotýká celé profesní skupiny, a to soudních exekutorů. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu s tím, že při zastavení exekuce nechť je povinnost k náhradě nákladů exekuce exekutorovi přiznána z částky vymožené z provedené dražby s postavením exekutora v pozici státu.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí (exekuci, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. f) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (rozvrhovému usnesení nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., kterým dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení je zásadního právního významu, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k takovému závěru dospět nelze.

V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů vskutku sjednocena Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitosti uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty, a to ve třetí skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), v níž se uspokojuje pohledávka oprávněného. Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit ani v projednávané věci.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu