20 Cdo 1804/2006
Datum rozhodnutí: 01.03.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1804/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Z. B., zastoupeného advokátkou, proti povinnému J. B., zastoupenému advokátem, pro 16 170,- Kč, přikázáním jiné peněžité pohledávky, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 2 E 3209/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2004, č.j. 10 Co 196/2004-39, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 10. 2003, č.j. 2 E 3209/2003-7, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 26. 8. 1997, č.j. 3 C 23/94-116, ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 30. 11. 1998, č.j. 10 Co 1047/98-211, výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny; věcnou správnost podkladového rozsudku při nařízení výkonu rozhodnutí nelze přezkoumávat. Nesprávné datum narození oprávněného v tomto rozsudku bylo usnesením krajského soudu již opraveno. Rozvrhové usnesení v řízení o výkon rozhodnutí, v němž povinný vymáhá svou pohledávku za J. M., nabylo dne 3. 3. 2004 právní moci. Vyživovací povinnost byla povinnému zrušena k 10. 1. 2001, předmětem výkonu rozhodnutí je však dlužné výživné do dubna 2000.


V dovolání jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), namítá povinný nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Je přesvědčen, že potvrzené usnesení soudu prvního stupně je v bodě V. výroku (podle něhož nařízením výkonu rozhodnutí je postižena peněžitá pohledávka povinného v plném rozsahu ) v rozporu s ustanovením § 312 odst. 2 o.s.ř. Povinný nemá pohledávku uvedenou v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; jeho dlužníkem byl v době vydání napadeného usnesení J. M. I kdyby tomu tak ovšem nebylo, nemohl by mít povinný pohledávku za okresním soudem, neboť ten nemá právní subjektivitu. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena okresnímu nebo krajskému soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Povinný argument ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením k závěru o splnění těchto podmínek však dospět nelze.


Námitka, že pohledávka dovolatele byla výkonem rozhodnutí postižena v plném rozsahu, ačkoli několikanásobně převyšuje pohledávku oprávněného, je neopodstatněná a zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemůže. Rozsah postižení jiné peněžité pohledávky povinného výkonem rozhodnutí je dán zákonem, a to ustanovením § 312 odst. 2 o.s.ř., podle něhož výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného (jen) do výše pohledávky oprávněného a jejího příslušenství, pro něž byl nařízen. Výrok V. usnesení soudu prvního stupně na tom nemůže nic změnit.


Otázku, zda povinný skutečně má pohledávku vůči osobě uvedené v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, se soud při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nezabývá a vychází v tomto směru z tvrzení oprávněného. Proto námitky dovolatele, že jeho dlužníkem je ve skutečnosti někdo jiný, jsou v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí bezcenné.


Námitkou, že osoba označená jako dlužník dovolatele v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nemá způsobilost mít práva a povinnosti, dovolatel posuzováno podle obsahu neuplatňuje nesprávné právní posouzení věci, nýbrž dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jenž je vyhrazen vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a jenž by v souzené věci spočíval v tom, že soud se postupem podle § 43 o.s.ř. nepostaral o odstranění vady návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, v němž je jako dlužník povinného označen někdo, kdo nemá způsobilost mít práva a povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 253/2000). Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř je však jak již bylo řečeno k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) nezpůsobilý.


Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; povinný na jejich náhradu právo nemá a oprávněnému náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.





Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 1. března 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.


předsedkyně senátu