20 Cdo 1803/99
Datum rozhodnutí: 29.08.2001
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1803/99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A) M. P. a B) Anny P., proti žalované S. Š., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 99/96, o dovolání žalobkyň proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 1998, č.j. 29 Co 396/98-44, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 1998, č.j. 29 Co 396/98-44, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl - odkazuje na ustanovení § 218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) - odvolání žalobkyň proti rozsudku ze dne 22. dubna 1998, č.j. 15 C 99/96-33, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o přivolení k výpovědi z nájmu označeného bytu. Odvolací soud měl rozsudek za doručený zástupkyni žalobkyň - ve smyslu § 47 odst. 2 o. s. ř. - dnem 25. května 1998. Za poslední den lhůty k podání odvolání označil 9. červen 1998 a odtud uzavřel, že odvolání podané na poštu k přepravě až dne 10. června 1998, bylo opožděné.

Proti usnesení odvolacího soudu podaly žalobkyně (zastoupeny advokátkou) včas dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 238a písm. e/ (správně odst. 1 písm. e/) o. s. ř., namítajíce, že je dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Konkrétně dovolatelky uvádějí, že jejich zástupkyně čerpala v době od 19. května do 31. května 1998 dovolenou, kterou spolu s manželem trávila v rekreačním domku na K. V místě doručení se tedy v rozhodném období nezdržovala a ustanovení § 47 odst. 2 o. s. ř. tak v dané věci užít nelze. Zástupkyně žalobkyň převzala rozsudek až po návratu z dovolené dne 1. června 1998 a odvolání podala včas - ve lhůtě počítané od tohoto převzetí. Proto dovolatelky žádají, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a je i důvodné.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem ), a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelky obsahově vymezily (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Dovolací důvod uplatněný dovolatelkami (dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.) zjevně dán není, neboť ten se pojí s dokazováním skutečností mezi účastníky sporných (se zjišťováním skutkového stavu), jímž šetření o okolnostech doručení není.

Po obsahové stránce, argumentem, že předpoklady doručení dle § 47 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny, jelikož zástupkyně žalobkyň se v místě doručení nezdržovala (to jest argumentem o pochybení při šetření podmínek doručení), však dovolání vystihuje i dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož jiné vady nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se též nepodávají, zbývá určit, zda řízení uvedenou vadou vskutku trpí.

Podle obsahu spisu byl rozsudek soudu prvního stupně jako písemnost určená do vlastních rukou zástupkyně žalobkyň (advokátky JUDr. Ing. Z. N.) uložen (po výzvě ze dne 20. května 1998) na poště ve čtvrtek 21. května 1998 (s účinky doručení v pondělí 25. května 1998), přičemž jmenovaná zásilku převzala až dne 1. června 1996 (srov. doručenku u č.l. 35 p. v.).

K prokázání důvodů dovolání bylo proveden důkaz výslechem svědka Ing. Arch. J. N., manžela zástupkyně žalobkyň. Z jeho výpovědi soud zjistil, že v době od 19. května do 31. května 1998 se jeho manželka zdržovala ve V., okres M., kde trávili společnou dovolenou.

Podmínkou, bez které závěr o náhradním doručení písemnosti určené do vlastních rukou neobstojí, je, že adresát písemnosti (který nebyl zastižen) se v místě doručení zdržuje (srov. § 47 odst. 2, větu první, o. s. ř.). Z výpovědi svědka N.ovšem plyne, že zástupkyně žalobkyň se v době rozhodné pro doručení (20. května 1998, kdy se uskutečnil první pokus o doručení) v místě doručení nezdržovala, takže písemnost lze mít za doručenou až dne 1. června 1996, kdy ji převzala na poště. Odvolání podané na poštu k přepravě dne 10. června 1998 (srov. obálku č.l. 39) je tudíž z hlediska běhu odvolací lhůty (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) včasné a dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto po provedeném jednání (§ 243a odst. 1, věta druhá, o. s. ř.) napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu o tom, že odvolání žalobkyň je včasné, je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. srpna 2001

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.

předseda senátu