20 Cdo 1800/2009
Datum rozhodnutí: 28.07.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 1800/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Hutní montáže, a.s., se sídlem v Ostravě, Vítkovicích, Ruská 1162/60, IČ 155 04 140, zastoupené JUDr. Matějem Zachvejou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 108, proti povinnému O. C., zastoupenému JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Přívozská 10, pro 100.000,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 847/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 9 Co 1108/2008 -39, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.974,60 Kč k rukám JUDr. Matěje Zachveji, advokáta se sídlem v Ostravě, 28. října 108.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 1. 4. 2008, č. j. 91 E 847/2007 - 19, jímž Okresní soud v Ostravě nařídil podle seznamu přihlášených pohledávek v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 K 115/99, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 100.000,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, jemuž současně zakázal, aby nakládal s věcmi, které vykonavatel při provedení výkonu rozhodnutí podle tohoto usnesení sepíše, a jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny a že námitka obsažená v odvolání, že povinný je nemajetný, není relevantní.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že je zcela nemajetný, že provedením výkonu rozhodnutí by se dostal do tíživé sociální situace a že nebyly provedeny zápočty na vzájemné pohledávky mezi účastníky. Dovolatel poukazuje též na to, že svou pohledávku proti oprávněné nemohl uplatnit soudně, jelikož veškeré podklady byly předány konkursnímu správci, a soud by je proto měl vyžádat; odvolací soud tak rozhodl na základě nedostatečných podkladů . Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou, a navrhla, aby dovolání povinného bylo pro nepřípustnost odmítnuto.

Dovolací soud dospěl po přezkoumání věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., neoznačil a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

K povinným uplatněné námitce, že provedením výkonu rozhodnutí by se dostal do tíživé sociální situace, je třeba uvést, že pro nařízení výkonu rozhodnutí nejsou majetkové a sociální poměry povinné osoby podstatné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 457/2005, ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3165/2008, a ze dne 22. 6. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2010/2006).

Rovněž námitka povinného, že nebyly provedeny zápočty na vzájemné pohledávky mezi účastníky, není způsobilá přípustnost dovolání podle citovaných ustanovení založit, neboť ji uplatnil až v dovolání, a z hlediska § 241a odst. 4 o. s. ř. tak jde o nepřípustnou novotu. Jen pro úplnost je možno poukázat na ustálenou soudní praxi, podle níž (tvrzený) zánik vymáhané pohledávky v důsledku započtení vzájemných pohledávek nepředstavuje skutečnost pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) rozhodnou; soud v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, že exekučním titulem přiznané právo není splněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2529/2005, usnesení ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 523/2005, stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21). Taková okolnost může být významná a přísluší o ní rozhodovat toliko v řízení o zastavení exekuce (srov. § 268 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu). Z uvedeného důvodu není správná námitka dovolatele, že odvolací soud rozhodl na základě nedostatečných podkladů a že by je proto měl vyžádat Nejvyšší soud [kromě tohoto je nutno připomenout, že v dovolacím řízení se dokazování neprovádí, resp. že se provádí jen k prokázání důvodů dovolání (§ 243a odst. 2 o. s. ř.)].

Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť oprávněná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 3.040,- Kč [odměna z částky určené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle ust. § 12 odst. 1 písm. a) bodu 1., snížená na polovinu podle § 14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle § 18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce oprávněné doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží oprávněné vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 634,60 Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení oprávněné ve výši 3.974,60 Kč je povinný povinen zaplatit k rukám advokáta, který oprávněnou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu