20 Cdo 1790/2006
Datum rozhodnutí: 28.03.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1790/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné C. (L.) N° 11 S.A., proti povinným 1) J. H., 2) G. H., oběma zastoupeným advokátem, a 3) M. H., prodejem nemovitostí, pro 1 022 505,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. E 1115/96, o dovolání povinných 1), 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, č.j. 29 Co 239/2004-72, takto:


I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, č.j. 29 Co 239/2004-72, v části, jíž bylo odmítnuto odvolání první povinné a druhého povinného, se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným usnesením odvolací soud odmítl jako opožděné odvolání povinných proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 5. 2000, č.j. E 1115/96-17, kterým byl nařízen (podle platebního rozkazu Okresního soudu v Berouně, sp. zn. Ro 823/93 ze dne 27. 12. 1993, dále podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 27. 12. 1993, sp. zn. Ro 824/93 a podle platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. 4. 1994, č.j. 86 Ro 542/93-14) výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu ve výši ½ k označeným nemovitostem ve společném jmění povinných 1), 2) a prodejem spoluvlastnického podílu ve výši ½ k týmž nemovitostem povinného 3), a to k uspokojení označených pohledávek právní předchůdkyně oprávněné České spořitelny a.s. Dále odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 7. 10. 2003, č.j. E 1115/96, jímž bylo doplněno předchozí usnesení tohoto soudu ze dne 29. 5. 2000, č.j. E 1115/96-17, o chybějící výrok o nákladech řízení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že nastaly podmínky fikce doručení dle ustanovení § 47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2000 a usnesení soudu prvního stupně bylo všem třem povinným doručeno dne 8. 6. 2000, odvolání povinných podané až dne 7. 7. 2000 bylo tedy opožděné.


Proti usnesení odvolacího soudu jen do výroku, jímž bylo odmítnuto jejich odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí jako opožděně podané, podali povinní 1), 2) dovolání. V něm dovozují přípustnost dovolání z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ) a ohlašují dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Namítají, že o uložení zásilky obsahující rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí nebyli (stejně jako třetí povinný) vyrozuměni, proto nemohla nastat fikce doručení dle ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. Vedle toho zpochybňují i vykonatelnost podkladových titulů. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (výkon rozhodnutí byl v dané věci nařízen usnesením č.j. E 1115/96-17 dne 29. 5. 2000 - viz bod 27 cit. ustanovení) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen o.s.ř. ).


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.) není důvodné.


Vady vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání (podle vylíčení dovolacího důvodu) namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu.


Námitka směřující proti hodnocení odvolání jako opožděného představuje kritiku právního posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.); jde-li však o odpověď na otázku, kdy a jakým způsobem bylo povinným doručeno usnesení soudu prvního stupně (na jejímž zodpovězení závisí právní úvaha o počátku běhu odvolací lhůty a tedy i o včasnosti odvolání), nesouhlas dovolatelů s výsledky šetření o okolnostech v tomto směru relevantních je uplatnitelný dovolacím důvodem podle § 241 odst. 3 písm. b) o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1532/2000).


Tuto vadu v daném případě dovolatelé namítají, když zpochybňují doručení usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 5. 2000 tvrzením, že o uložení zásilky obsahující rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí na poště nebyli vyrozuměni. Uplatněným dovolacím důvodem je dovolací soud vázán a je předmětem dovolacího přezkumu.


Podle § 47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.


Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky (určené do vlastních rukou adresáta), stanovila vyhláška č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb. (poštovní řád), jmenovitě její body č. 17 - 20 přílohy č. 5.


Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné, a která se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ 134 o.s.ř.). Uvedený důsledek lze ovšem spojovat jen s takovou doručenkou, jež obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje zmíněná příloha poštovního řádu v bodu 18; to jest s doručenkou, v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty.


Doručenky (založené ve spisu na č.l. 19 a 20) deklarují, že ačkoliv se adresáti povinní 1), 2) v místě doručení zdržují, nebyli při prvním pokusu o doručení zásilky (dne 2. 6. 2000) zastiženi, a byla jim zanechána výzva na opětovné doručení na den 5. 6. 2000. Protože nebyli zastiženi ani při druhém pokusu o doručení, byly obě písemnosti uloženy dne 5. 6. 2000 na poště a adresátům bylo zanecháno oznámení i s poučením o následcích nevyzvednutí uložených písemností. Doručenky jsou opatřeny podpisem poštovního doručovatele, razítkem pošty a podpisem pověřeného pracovníka pošty.


Byly-li shora uvedené podmínky splněny, a to dovolatelé v daném případě nezpochybňují, mohl učinit odvolací soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení § 47 odst. 2, § 204 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přímo ze spisu (v něm založených doručenek) jak se stalo a dospěl-li k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, správně je odmítl, aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).


Pouhé tvrzení dovolatelů, nadto přednesené jako novum až v dovolacím řízení, že se o uložení předmětné zásilky nedozvěděli, není způsobilé postup soudu zpochybnit. K jejich dovolací výhradě lze dodat, že povinnost oznámit uložení zásilky na poště je splněna vložením oznámení do adresátovy domovní nebo jím užívané schránky. Případná ztráta písemného uvědomění o uložení zásilky na poště, bylo-li doručeno do sféry ovládané adresátem, tedy např. do jeho poštovní schránky, jde (za jinak splněných podmínek vyžadovaných ustanovením § 47 odst. 2 o.s.ř.) na vrub adresáta (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2070/98).


Dovolací důvod, opírající se o ustanovení § 241 odst. 3 písm. b) o.s.ř., tedy obstát nemůže.


Zjevně bezpředmětnou je dovolací námitka povinných o nedostatku formální vykonatelnosti podkladových rozhodnutí, neboť na tomto posouzení není rozhodnutí odvolacího soudu v důsledku opožděně podaného odvolání vůbec založeno.


Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 1, věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. l a § 142 odst. 1 o.s.ř.; úspěšné oprávněné, jíž by jinak příslušela jejich náhrada, však náklady v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. března 2007


JUDr. Vladimír M i k u š e k


předseda senátu