20 Cdo 1786/2017
Datum rozhodnutí: 02.05.2017
Dotčené předpisy: § 143 předpisu č. 40/1964Sb., § 262a předpisu č. 99/1963Sb., § 42 předpisu č. 120/2001Sb.



20 Cdo 1786/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladímíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Obec Terezín , se sídlem obecního úřadu v Terezíně č. 78, identifikační číslo osoby 00488461, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova č. 502/42, proti povinné Ing. Bc. M. V., DiS. , zastoupené JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská č. 378/1, za účasti bývalého manžela povinné P. V. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Mikušem, advokátem se sídlem ve Starém Poddvorově č. 235, pro 17 447 179 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 43 EXE 276/2015, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2016, č. j. 12 Co 628/2015-138, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2016, č. j. 12 Co 628/2015-138, a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. července 2015, č. j. 43 EXE 276/2015-81, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

K návrhu oprávněné Okresní soud v Hodoníně pověřením ze dne 11. 3. 2015, č. j. 43 EXE 276/2015-30, pověřil soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno venkov, vedením exekuce na majetek povinné podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 9. 2014, č. j. 1 T 35/2012-1126, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2014, č. j. 7 To 475/2014-1223, k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné za povinnou ve výši 17 447 179 Kč s příslušenstvím, a dále pro náklady exekučního řízení.

Exekučními příkazy ze dne 21. 3. 2015, č. j. 137 Ex 3290/15-21, a ze dne 11. 3. 2015, č. j. 43 EXE 276/2015-30, bylo zřízeno soudcovské zástavní právo a nařízen prodej nemovité věci ve výlučném vlastnictví bývalého manžela povinné, a to ideální 1/2 pozemku p. č. 160 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná st., zapsaná na listu vlastnictví č. 672 pro obec T., k. ú. T. u. Č., u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín (dále jen předmětná nemovitá věc ).

Podáním ze dne 30. 3. 2015 navrhl bývalý manžel povinné částečné zastavení exekuce v rozsahu výše popsaných exekučních příkazů. Uvedl, že jeho manželství s povinnou bylo rozvedeno dne 28. 11. 2008, společné jmění manželů poté zaniklo ze zákona, takže je výlučným vlastníkem jedné ideální poloviny předmětné nemovité věci. Exekuce nemůže být vedena proti jeho výlučnému majetku.

Usnesením ze dne 28. 7. 2015, č. j. 43 EXE 276/2015-81, Okresní soud v Hodoníně návrhu bývalého manžela povinné na částečné zastavení exekuce zcela vyhověl s tím, že bývalý manžel povinné nemá právo na náhradu nákladů řízení o částečné zastavení exekuce. Své rozhodnutí po skutkové stránce odůvodnil tím, že exekučním titulem je rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 9. 2014, č. j. 1 T 35/2012-1126, jímž byla povinná shledána vinnou ze spáchání trestných činů porušování povinností při správě cizího majetku a zpronevěry, kdy jí byla současně uložena povinnost zaplatit oprávněné škodu ve výši 17 447 179 Kč. Škoda byla způsobena tím, že povinná dne 15. 11. 2007 uzavřela smlouvu o dílo a dále neoprávněně hradila splátky z bankovního účtu oprávněné v období od 14. 2. 2007 do 24. 9. 2008. Povinná a její bývalý manžel jsou rozvedeni od 28. 11. 2008. Po právní stránce soud prvního stupně zdůraznil, že závazek povinné, který je v exekuci vymáhán, vznikl za trvání manželství. K uspokojení takového závazku je možné v exekuci postihnout i majetek ve společném jmění povinné a jejího bývalého manžela. Postižená část předmětné nemovité věci však již není součástí společného jmění manželů, protože došlo k rozvodu manželství. Společné jmění manželů bylo vypořádáno podle ustanovení § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, (dále též jen obč. zák. ) uplynutím tří let od rozvodu manželství, tedy ke dni 28. 11. 2011. Od té doby se postižená část předmětné nemovité věci nachází ve výlučném vlastnictví bývalého manžela povinné, nikoliv ve společném jmění manželů, a proto nemůže být v rámci exekuce vedené proti povinné postižena.

K odvolání oprávněné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. 12 Co 628/2015-138, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odkázal na skutkové a právní závěry soudu prvního stupně a dodal, že jiný majetek, než majetek povinného lze v exekuci postihnout jen za splnění předpokladů definovaných v ustanovení § 262a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), respektive § 42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen ex. řádu ). Tato ustanovení neumožňují postihnout v exekuci výlučný majetek manžela povinného. V posuzovaném případě je podstatné pouze to, že na základě fikce dle § 150 odst. 4 obč. zák. uplynutím tří let od právní moci rozvodu manželství s povinnou nabyl bývalý manžel předmětný spoluvlastnický podíl na nemovité věci do svého výlučného vlastnictví, v důsledku čehož je další vedení exekuce ohledně tohoto jeho podílu zcela vyloučeno, neboť není v projednávané věci povinným.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž především uvedla, že právní závěr odvolacího soudu, že majetek, který se původně nacházel ve společném jmění povinné a jejího bývalého manžela a který se po uplynutí tří let od rozvodu manželství stal výlučným vlastnictvím bývalého manžela povinné, nelze v exekuci postihnout, je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z ustanovení § 147 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998, z ustanovení § 262a a § 262b o. s. ř. a § 731 a § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen o. z. ) vyplývá opak.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz níže), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolací soud již v usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, uzavřel, že zvláštním právním předpisem , na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného v rámci exekuce vedené výhradně vůči povinnému postižen ve větším než přípustném rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (soudního výkonu rozhodnutí). Právní závěr odvolacího soudu, že při posouzení návrhu bývalého manžela povinné na částečné zastavení exekuce podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. je třeba postupovat podle právní úpravy účinné v době vzniku vykonávaného závazku (v posuzovaném případě v době od 14. 2. 2007 do 24. 9. 2008), mimo jiné i při využití ustanovení § 143 odst. 1 obč. zák. případně i podle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák. (a nikoliv při využití ustanovení § 731 nebo § 732 o. z.) je tedy správný.

Podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo, jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

Podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Nejvyšší soud při promítnutí dopadů ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) a písm. b) obč. zák. do poměrů exekuce už dříve uzavřel, že součástí společného jmění manželů jsou i povinnosti (závazky), které mají původ v protiprávním úkonu nebo jiné právní skutečnosti, z nichž by měl plnit svému věřiteli nebo jiné oprávněné osobě manžel, avšak pouze v případě, že předmětný závazek splňuje další podmínky vyžadované ustanovením § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Vznikl-li předmětný závazek jako následek trestné činnosti povinné za trvání manželství, není možné bez dalšího uzavřít, že takovýto deliktní závazek jednoho z manželů je vždy součástí společného jmění manželů, neboť je třeba zkoumat, zda rozsah deliktního závazku nepřesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák., a teprve na základě takto zjištěných skutečností posoudit, zda předmětný závazek náleží do společného jmění manželů nebo zda se jedná o výlučný závazek toho z manželů, který vznik závazku zapříčinil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1722/2016). Jde-li tedy o závazek, který byl v době svého vzniku součástí společného jmění manželů, lze jej uspokojit i z majetku, který byl v době svého vzniku součástí společného jmění manželů, ale následkem vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství uplynutím tří let od rozvodu manželství podle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák. se do doby zahájení exekučního řízení stal výlučným vlastnictvím bývalého manžela povinného.

Dodává se, že judikatura Nejvyššího soudu, na kterou poukazuje oprávněná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4643/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1134/2007) dopadá na případy, kdy se dovolací soud zabýval jinou, než dovolatelem nastolenou právní otázkou (otázkou použití majetku nacházejícího se v bezpodílovém spoluvlastnictví bývalých manželů k uspokojení pohledávky, která vznikla věřiteli vůči jednomu z bývalých manželů až po rozvodu manželství, avšak ještě předtím, než bylo rozvodem zaniklé majetkové společenství manželů vypořádáno). Dovolatelkou zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2465/2009, se vyjadřoval k situaci, kdy byl ve vykonávacím řízení postižen majetek patřící do zaniklého společného jmění manželů, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 4. 1977, sp. zn. Tpj 98/76 se týkalo výkladu ustanovení § 47 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu; ani zde nejde o judikaturu, která by přímo řešila právní otázku vymezenou v projednávaném dovolání.

Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud se nedostatečně zabýval otázkou, zda v exekuci vymáhaná pohledávka se v době svého vzniku stala součástí společného jmění povinné a jejího bývalého manžela z pohledu splnění podmínek uvedených v ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Jeho právní posouzení je tak (zatím) neúplné a tudíž i nesprávné (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud proto usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2016, č. j. 12 Co 628/2015-138, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně o částečném zastavení exekuce ohledně ideální jedné poloviny nemovité věci, která je nyní ve výlučném vlastnictví bývalého manžela povinné, zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud též usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 7. 2015, č. j. 43 EXE 276/2015, a věc vrátil Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 5. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu