20 Cdo 1786/2013
Datum rozhodnutí: 27.11.2013
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



20 Cdo 1786/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné WWTP DKNL, s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Praze 10-Vršovicích, Moskevská 63, identifikační číslo osoby 272 05 011, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Semilech, Bavlnářská 137, proti povinnému městu Dvůr Králové nad Labem , se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, T. G. Masaryka 38, identifikační číslo osoby 002 77 819, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 20 EXE 641/2012, pro 1.673.000,- Kč, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 19. února 2013, č. j. 24 Co 18/2013 - 137, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 8. listopadu 2012, č. j. 20 EXE 641/2012-92, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že k exekuci navržené rozhodnutí (o předběžném opatření) Městského úřadu města Dvůr Králové z 9. listopadu 2005, č. j. OŽP/533611-05/7423-05/ott, ještě před zahájením exekučního řízení (21. srpna 2012) dne 2. ledna 2007, nejpozději však 24. ledna 2008 , v důsledku konečného rozhodnutí vydaného v řízení sp. zn. OŽP/33217-05/4761-05/ott, zaniklo.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. s odůvodněním, že v napadeném rozhodnutí byly posuzovány právní otázky (vymezené v bodě III. dovolání) v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci, jež spatřuje především v závěru odvolacího soudu o zániku k exekuci navrženého předběžného opatření v důsledku vydání konečného rozhodnutí.

Dovolací soud, jenž vzhledem k ustanovení článku II., bodů 1. a 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno 19. února 2013, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Především nutno zdůraznit, že v době rozhodování o dovolání v předmětném řízení již nelze předestřené otázky považovat za dovolacím soudem neřešené, jelikož všechny (včetně dalších, jejichž vyřešení bylo pro posouzení důvodnosti dovolání nutné) již vyřešeny byly, a to usnesením Nejvyššího soudu z 30. října 2013, vydaném v řízení sp. zn. 20 Cdo 1785/2013, v němž šlo o nařízení exekuce k vymožení téže pohledávky z titulu úplaty za čištění odpadních vod přiznané stejným exekučním titulem mezi týmiž účastníky, avšak s jediným rozdílem, že totiž v řízení sp. zn. 20 Cdo 1785/2013 byla vymáhána záloha na úplatu splatná dne 20. května 2012, zatímco v předmětném řízení šlo o zálohu splatnou 20. srpna téhož roku.

Vzhledem k uvedenému dovolací soud odkazuje na citované rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1785/2013, jímž bylo dovolání oprávněné zamítnuto.

Protože nejde o případ, kdy by napadené rozhodnutí záviselo na řešení dosud nevyřešené otázky hmotného či procesního práva, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že povinnému, jenž by jinak měl na tuto náhradu právo podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 věty první o.s.ř., náklady tohoto řízení prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Vladimír Mikušek předseda senátu