20 Cdo 1783/2002
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1783/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) Ing. I. R., zastoupené advokátem, a B) M. R., proti povinným 1) E. B. a 2) R. Š., zastoupeným advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 23 E 465/2000, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30.4.2002, č.j. 13 Co 17/2002-66, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu povinnými, a to v případě druhého povinného vyklizením bez náhrady, v případě první povinné pak s přestěhováním do označeného náhradního bytu.

Povinní (zastoupeni advokátem) ve včasném dovolání namítli, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zajištěný náhradní byt nelze podle jejich názoru považovat za byt přiměřený a vhodný; vzhledem ke své rozloze a umístění nepředstavuje důstojné ubytování povinných, neboť první povinná v důsledku svého neuspokojivého zdravotního stavu není schopna samostatného života bez pomoci syna (druhého povinného).

Soudy obou stupňů sice rozhodovaly po 1.1.2001, aplikovaly však (správně) zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do tohoto data (dále jen o.s.ř.), pročež dovolání projednal Nejvyšší soud podle téhož předpisu (viz. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. a 27. zákona č. 30/2000 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; přípustnost dovolání proti usnesení je upravena v ustanoveních § 237, § 238a a § 239 o.s.ř.

O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v § 238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím), a ustanovení § 238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 o.s.ř., jež dopadá na případy potvrzujících rozhodnutí, neboť odvolací soud výrokem usnesení přípustnost dovolání nevyslovil, a povinní návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodali.

Protože vady řízení podle § 237 odst. 1 o.s.ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, není dovolání přípustné ani podle tohoto ustanovení.

Na tom nemůže ničeho změnit okolnost, že odvolací soud v poučení svého rozhodnutí (nesprávně) uvedl, že dovolání lze podat za předpokladu, že dovolací soud shledá, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; oprávněným, jimž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2003

JUDr. Vladimír Kurka, v. r.

předseda senátu