20 Cdo 1775/2017
Datum rozhodnutí: 02.05.2017
Dotčené předpisy: § 241a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



20 Cdo 1775/2017

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné IRSAY TRANS K.f.t. , se sídlem v Kazincbarciku 37 00, Mátyás Király 2, Maďarská republika, zastoupené Mgr. Kateřinou Celnarovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka č. 38/10, proti povinnému Ing. P. V. , zastoupenému JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Národní třída č. 349/71, o prohlášení vykonatelnosti a o nařízení exekuce pro 2 430 613 forintů (HUF) s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno venkov pod sp. zn. 19 EXE 1392/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2016, č. j. 20 Co 158/2014-197, takto:

Dovolání povinného se odmítá .

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. prosince 2016, č. j. 20 Co 158/2014-197, potvrdil usnesení Okresního soudu Brno venkov ze dne 20. prosince 2013, č. j. 19 EXE 1392/2013-112, a to ve výroku I. o prohlášení vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Kazincbarciku, Maďarská republika, ze dne 9. května 2005, č. j. 10.G.20.374/2003/51, ve výroku II. o nařízení exekuce na majetek povinného a ve výroku III. o pověření soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, vedením této exekuce. Odvolací soud, vázán právním názorem Nejvyššího soudu ČR, že z hlediska výhrady veřejného pořádku lze zohlednit jen zcela zásadní procesní vady spočívající zejména v tom, že ve státě původu nebyla účastníku vůbec dána příležitost svá procesní práva uplatnit, po opětovném projednání dovodil, že nelze dospět k závěru, že v nalézacím řízení bylo, resp. mohlo být porušeno právo povinného účastnit se řízení v takové intenzitě, která by zakládala rozpor s českým veřejným pořádkem. Odvolací soud proto opětovně uzavřel, že ve věci jsou dány předpoklady pro prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu i pro nařízení exekuce.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítá nesprávné právní posouzení věci ohledně možného rozporu uznání exekučního titulu s veřejným pořádkem, neboť soud cizího státu neumožnil povinnému zúčastnit se jednání pro neznalost jazyka a navzdory skutečnosti do protokolu o jednání uvedl, že povinný se jednání nezúčastnil. Dále namítá, že oprávněná žádala o nařízení exekuce pro úrok z prodlení, který jí nebyl pravomocným rozhodnutím, na které odkazuje, přiznán. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen o. s. ř , a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000). Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení § 241a odst. 3 se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Uvádí-li dovolatel ve svém dovolání, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutečnosti, které byly zjištěny na základě důkazů provedených na návrh povinného, a které podle názoru odvolacího soudu nejsou s to vyvrátit údaj uvedený v protokolech o jednání soudu v Kazincbarciku ze dne 25. dubna 2005 a dne 9. května 2005, týkající se tvrzené neúčasti povinného na těchto jednáních, nelze než dospět k závěru, že dovolatel nevymezil dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť podstatou jeho námitek je nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu a s hodnocením provedených důkazů, a nezávisí tak na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva.

Dovolatel výše uvedenému požadavku na vymezení dovolacího důvodu nedostál ani ve vztahu k otázce, zda oprávněná požádala o nařízení exekuce pro úroky z prodlení v jiné výši, než byla stanovena v exekučním titulu, neboť v této otázce dovolatel v dovolání nepřípustně uplatňuje nové skutečnosti ve smyslu § 241a odst. 6 o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 5. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu