20 Cdo 1766/2002
Datum rozhodnutí: 30.07.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1766/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Stavebního bytového družstva N. h., družstva, proti povinné M. L., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 E 994/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2001, č.j. 13 Co 134/2001-22, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 9. 2000, č.j. 93 E 994/2000-3, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle svého rozsudku ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 37 C 204/99, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu a (současně) i jeho provedení přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do zajištěného přístřeší (pokoje č. 11/2 v ubytovně Dům mladých hutníků v O. Z., V. 122). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí a předpoklady nařízení jeho provedení (§ 251, § 340 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000) jsou splněny.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná (zastoupena advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. v platném znění, s tím, že je podáno z důvodu ustanovení § 241 odst. 2 téhož předpisu. Obsahem dovolání je nesouhlas s rozsudkem, jehož výkon byl navržen, a námitka, že jednání oprávněného je v přímém rozporu s dobrými mravy.

Oprávněné družstvo se vyjádřilo tak, že na provedení výkonu trvá.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen o.s.ř. ). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud ač rozhodoval po 1. 1. 2001 odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 25. 9. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15 zákona č. 30/2000 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení § 238a o.s.ř.; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 239 o.s.ř., protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinila (odstavec 2/).

Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností odmítl (§ 243b odst. 4, věta první, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 větu první (per analogiam). Oprávněnému by příslušela náhrada nákladů právní služby jen za podmínky, že byly vynaloženy účelně; o takové náklady však nejde, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení určující (přípustnosti dovolání), nedotýká.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2003

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu