20 Cdo 1763/2002
Datum rozhodnutí: 30.07.2003
Dotčené předpisy: § 43 předpisu č. 99/1963Sb., § 214 odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1763/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobkyně L. N., zastoupené advokátkou, proti žalované zdravotní pojišťovně ČR, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 14 C 126/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2002, č.j. 13 Co 415/2002-21, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 5. 2002, č.j. 14 C 126/2002-12, kterým Okresní soud Plzeň město podle ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), odmítl podání žalobkyně ze dne 15. 4. 2002 a rozhodl o nákladech řízení; o nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo. Odvolací soud uzavřel, že podání ze dne 10. 4. 2002 (došlé soudu 15. 4. téhož roku), jímž žalobkyně požadovala, aby se výkon rozhodnutí vedený u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 71 E 3086/2001 nevztahoval na zařízení bytu č. 3 S. 8, neobsahovalo specifikaci věcí, které by měly být z exekuce vyloučeny. Protože na výzvu soudu prvního stupně vytčený nedostatek, pro který nebylo lze v řízení pokračovat, neodstranila (a neučinila tak ani v odvolacím řízení), a jelikož přiložené listiny obsahovaly jen obecné údaje o zařízení bytu a ostatních movitých věcech nacházejících se mimo byt, bylo odmítnutí žaloby namístě.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně včas dovoláním, jímž namítla, že řízení je postiženo vadou, za niž považuje to, že ji soud nepředvolal k jednání, při kterém by zcela určitě došlo k pochopení věci a záležitost by byla vyřešena obratem. Dovolatelka se totiž domnívala, že předložením darovacích listin výzvě soudu o specifikaci věcí, které se nalézají v bytě a jejichž vyloučení z exekuce požaduje, učinila zadost. Obsahem dovolání byl i pokus o jejich řádnou individualizaci.

Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby (srov. § 239 odst. 3 o.s.ř.); důvodné však není.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné jako v projednávané věci přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolatelka prostřednictvím k tomu určeného důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. správnost právního posouzení věci odvolacím soudem nenapadla. Žádná námitka, popř. argumentace v dovolání obsažená, nezpochybňuje závěry, že podání ze dne 10. 4. 2002 bylo co do vymezení žalobního žádání petitu (tj. přesného a určitého označení /movitých/ věcí, viz § 79 odst. 1, věta druhá a čtvrtá, o.s.ř.) neúplné, že podáním ze dne 30. 4. 2002 nedostatek individualizace věcí odstraněn nebyl, že ani odvolání přes odkaz na přílohy nepředstavovalo nápravu chybějící specifikace věcí, které by neměly podléhat výkonu rozhodnutí, a že šlo o takový nedostatek podání, pro který nemohlo být v řízení pokračováno. Výtky se soustřeďují toliko ke tvrzení, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.); podle názoru dovolatelky se soudy neměly spokojit jen s výzvou k odstranění vytčeného nedostatku podání ve smyslu § 43 odst. 1 o.s.ř. (s touto výzvou ostatně dovolatelka nesprávnost postupu soudu nespojuje), nýbrž měly za účelem odstranění vady žaloby nařídit ústní jednání.

Protože ostatní vady [ať již tzv. zmatečnostní (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř.), anebo jiné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.)] namítány nebyly a z obsahu spisu jejich existence nevyplývá, závisí opodstatněnost dovolání jen na posouzení, zda řízení trpí vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., za niž dovolatelka pokládá absenci jednání před soudy obou stupňů.

V projednávaném případě žalobkyně podáním ze dne 10. 4. 2002, které došlo soudu prvního stupně 15. 4. 2002, označeným jako vylučovací žaloba proti oprávněnému , žádala, aby ve vazbě k exekučnímu řízení vedenému u téhož soudu pod sp. zn. 71 E 3086/2001 nebyl konfiskován nábytek a vybavení bytu č. 3, S. 8, neboť jak tvrdila nejsou jejím vlastnictvím (ani vlastnictvím manžela J. N.). Spolu s tímto podáním předložila kopie listin z 24. 12. 1997 a 24. 12. 1998, jimiž se její manžel vzdal ve prospěch dcery G. V., resp. dceři daroval, (mimo jiné) zařízení označeného bytu a veškerý svůj movitý i nemovitý majetek, příkladmo vyjmenovaný listinou datovanou 24. 12. 1998. Usnesením ze dne 22. 4. 2002, č.j. 14 C 126/2002-7, které jí bylo doručeno 29. 4. 2002, vyzval soud prvního stupně žalobkyni, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení rozhodnutí doplnila podání tak, aby bylo zřejmé, jaké věci mají být z výkonu rozhodnutí vyloučeny; obsahem usnesení bylo i poučení, že podání bude odmítnuto, nevyhoví-li výzvě, neboť jde o takovou vadu, pro níž nelze v řízení pokračovat. Podáním ze dne 30. 4. 2002, jímž reagovala na výzvu soudu, žalobkyně doplnila své podání tak, že žádá o vyjmutí všech věcí nacházejících se v bytě č. 3, S. 8, P., z výkonu rozhodnutí.

O odstranění případných vad žaloby se předseda senátu stará po zahájení řízení v rámci přípravy jednání (srov. § 114 odst. 1, § 114a o.s.ř.); činí tak způsobem předvídaným v ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. (usnesením vyzve, aby žaloba byla opravena nebo doplněna, poučí, jak je třeba vadu odstranit, a stanoví k tomu lhůtu). Nebyla-li žaloba opravena nebo doplněna, usnesením, jímž se řízení končí (srov. § 114 odst. 2 o.s.ř.), ji při splnění podmínek stanovených v § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítne. Jednání, k němuž se předvolávají účastníci a všichni, jejichž přítomnosti je třeba, předseda senátu nařizovat nemusí, neboť odstranění vad žaloby nepředstavuje projednání věci samé, naopak, je jen jedním z předpokladů, aby bylo možné o věci rozhodnout zpravidla při jediném jednání (srov. § 114a odst. 1, § 115 odst. 1 o.s.ř.). Námitka, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, nenařídil-li jednání, tudíž neobstojí.

Podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. jež představuje výjimku ze zásady stanovené v odstavci 1 téhož ustanovení (že k projednání odvolání nařídí předseda odvolacího senátu jednání) není třeba nařizovat jednání, jestliže odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, které se podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. Protože jak již bylo řečeno shora usnesení o odmítnutí žaloby podle § 43 odst. 2 o.s.ř. je rozhodnutím toliko procesní povahy, byl postup odvolacího soudu (vydání rozhodnutí bez nařízení jednání) v souladu se zákonem.

Závěr, že podání trpí vadou, pro kterou nelze v řízení pokračovat, se váže k objektivně určenému stavu, který panuje v době, kdy jej odvolací soud v řízení o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby vyslovil, tj. k vydání jeho rozhodnutí. Z toho plyne, že k později učiněným úkonům účastníka, jimiž se snaží vytčený nedostatek podání odstranit, nemůže být přihlédnuto; to platí i tehdy, je-li takový úkon vtělen do dovolání. V řízení o tomto (mimořádném) opravném prostředku je dovolacímu soudu zapovězeno přihlížet k těm úkonům účastníka, které neměl k dispozici v době rozhodování o odvolání odvolací soud a z nichž nemohl vyvodit odpovídající procesní důsledky.

Lze tak uzavřít, že v mezích, v nichž byl oprávněn k přezkumu, shledal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu správným; dovolání proto podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (žalované, která by měla na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2003

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu