20 Cdo 1718/2006
Datum rozhodnutí: 17.04.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1718/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky Úřadu práce v N., proti povinné H. S., zastoupené advokátem, pro 8 592,- Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. E 2468/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2004, č.j. 20 Co 412/2004-27, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 24. 8. 2004, č.j. E 2468/2004-7, jímž Okresní soud v Náchodě, nařídil podle vykonatelných rozhodnutí Okresního úřadu v N. ze dne 23. 1. 2001, č.j. 2518/98/NAG-1/5, a č.j. 2219/98/NAG/5, k vymožení částek 7 200,- Kč a 1 392,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné. Námitku povinné, že rozhodnutí Finančního úřadu v B. o doměření daně z příjmu fyzické osoby (jenž bylo důvodem k vydání obou podkladových rozhodnutí, jimiž byla povinná zavázána vrátit přeplatky na dávkách státní sociální podpory) je přezkoumáváno Ministerstvem financí ČR, odvolací soud shledal bezvýznamnou. Uzavřel, že při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí musel vycházet z podkladových rozhodnutí a z tvrzení oprávněné, že povinná nesplnila svoji povinnost v rozsahu, jak jí bylo uloženo.


Povinná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ). Jako dovolací důvod ohlásila, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Vadu řízení spatřuje v tom, že odvolací soud nevyčkal na výsledek šetření Ministerstva financí ČR. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a řízení zastavil.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).





Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.


Výtkou, že odvolací soud měl vyčkat na výsledek šetření ministerstva financí (od něhož povinná očekává v konečném důsledku revizi podkladových rozhodnutí) povinná ve skutečnosti namítá věcnou nesprávnost podkladových titulů. Tento dovolací důvod však není způsobilý dovolací řízení otevřít. Právní závěr odvolacího soudu, že v řízení o výkon rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu, neboť obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet, odpovídá standardní rozhodovací praxi soudů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod. č. 4, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2005 pod č. 58). Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003) též vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí.


Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 17. dubna 2007


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.


předsedkyně senátu