20 Cdo 1712/2009
Datum rozhodnutí: 30.03.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 2 o. s. ř.




20 Cdo 1712/2009-86


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Zemědělského družstva Vícov se sídlem ve Vícově č. 200, identifikační číslo osoby 47915382, zastoupeného JUDr. Radoslavem Žváčkem, advokátem se sídlem v Prostějově, Havlíčkova třída 31, proti povinnému JUDr. J. M. , pro 1.200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Nc 9429/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 26. 6. 2008, č. j. 21 Co 323/2008-44, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 9. 11. 2007, č. j. 37 Nc 9429/2007-15, jímž okresní soud nařídil exekuci, tak, že návrh na její nařízení zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil zjištěním ze spisu nalézacího soudu, že v něm není o doručení platebního rozkazu žalovaným žádný doklad, přestože podle pokynu soudce kanceláři na č. l. 11 p. v. se tak mělo stát. Za tohoto stavu nezbývá než uvěřit tvrzení povinného, že platební rozkaz mu nebyl doručen, z čehož odvolací soud dovozuje závěr o formální nevykonatelnosti exekučního titulu.

V dovolání oprávněný namítá, že řízení bylo postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud nenařídil jednání, v jehož rámci by mohl navrhovat důkazy a vyvracet tvrzení povinného. U odvolacího soudu hodlal uplatnit důkazy, jimiž by vyvrátil jeho tvrzení, že údajně nevěděl o platebním rozkazu, který mu neměl být doručen a jehož obsah neměl znát. Po vydání platebního rozkazu z 22. 9. 1997 se na něho povinný obrátil dopisem ze 7. 5. 1998, v němž uvádí, že nemá dostatek prostředků ke splnění svého závazku z platebního rozkazu plynoucího. V tomto dopise uvádí číslo jednací platebního rozkazu, datum jeho vydání a přesně v něm vyčísluje i jednotlivé závazky, tj. jistinu dluhu, úrok z prodlení i náklady řízení, z čehož podle názoru oprávněného plyne, že mu platební rozkaz (jejž povinný v dopise sám označil za pravomocný) musel být doručen.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) není důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., které by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu zjištění, zda řízení trpí namítnutou vadou.

V usnesení z 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2002, pod poř. č. 25, Nejvyšší soud uzavřel, že činí-li exekuční soud závěr o vykonatelnosti titulu (včetně závěru o doručení rozhodnutí) pouze z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, nejde o šetření postupy podle § 122 a násl. o. s. ř. a neuplatní se požadavek, aby účastníci exekučního řízení mohli být přítomni při provádění šetření a aby se před rozhodnutím mohli vyjádřit k jeho výsledkům. Z uvedeného judikátu kromě jiného plyne, že za těchto podmínek není třeba nařizovat jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř.); o takový případ jde v souzené věci.

Kromě toho, krajský soud odvolání, odůvodněnému tvrzením povinného o nedoručení exekučního titulu, vyhověl poté, co zhodnotil (jediný) důkaz spisem nalézacího soudu, z jehož obsahu zjistil, že v něm není doklad o doručení k exekuci navrženého platebního rozkazu; z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že jakékoli další důkazy považoval za nadbytečné. Kritizuje-li (implicite) oprávněný tento závěr, vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazu, přesněji řečeno, s hodnocením výsledku šetření; to však dovoláním, stejně jako hodnocení důkazů, úspěšně napadnout nelze (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář, II. díl., 7. vydání, Praha C. H. Beck, 2006, strana 1268). O tom, které z navrhovaných důkazů provede, rozhoduje soud (§ 120 odst. 1 o. s. ř.)

Pouze pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že viz záznam č. j. Spr 2403/2008 ze 14. 11. 2008, obsažený (č. l. 50) ve spise nalézacího soudu sp. zn. původně Ro 1167/97, nyní 7 C 82/2008 (z čehož také vyplývá, že odpor podaný povinným 16. 7. 2008 je tímto soudem považován za včasný) doložka právní moci na exekučním titulu byla vyznačena chybně, protože ten nenabyl právní moci, jelikož nebyl doručen žalovaným , a že kanceláři byl dán pokyn vyšší soudní úřednicí k jeho doručení teprve dne 8. 7. 2008, tedy téměř o 11 let později. Nalézací řízení je usnesením z 12. 3. 2009, č. j. 7 C 82/2008-55, podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno.

Protože z uvedeného plyne, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí namítnutou vadou postiženo není, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř., zamítl.

Dovolatel zůstal procesně neúspěšný, povinnému náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok shora uvedený.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu