20 Cdo 1698/2003
Datum rozhodnutí: 25.03.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1698/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné městské části P., proti povinnému T. K., prodejem movitých věcí pro částku 9.686,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 1211/2000, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2003, č. j. 54 Co 32/2003-17, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti shora označenému rozhodnutí, jímž městský soud potvrdil usnesení z 22. 6. 2000, č. j. E 1211/2000-5 (kterým obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí), podal povinný dovolání, jímž namítá nesprávné právní posouzení a neúplnost skutkových zjištění.

Podle části dvanácté (přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Právě o posléze uvedený případ v dané věci jde (městský soud sice rozhodl 18. března 2003, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů /viz bod 15. přechodných ustanovení/, jelikož odvolání směřovalo proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydanému 22. června 2000, tedy před účinností novely), proto Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen o.s.ř. ).

Dovolání bylo podáno opožděně.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 2001 pod poř. č. 70).

Dovolání v této věci tudíž mohlo být včasně podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení doručeno oprávněné i zástupci povinného 7. dubna 2003, takže téhož dne nabylo právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byla středa 7. května 2003 (viz ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (na poště - viz otisk úředního razítka na obálce č. l. 29) až 9. června 2003, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.

Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu