20 Cdo 1691/2006
Datum rozhodnutí: 27.02.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1691/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Č. p. a. s., proti povinnému J. P., zastoupenému advokátkou, pro částku 5.218,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 Nc 2704/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 28. 3. 2006, č. j. 12 Co 155/2006-13, takto:





Dovolání se odmítá.





O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 14. 12. 2005, č.j. 25 Nc 2704/2005-3, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. S odvolací námitkou povinného, že podkladový rozsudek není vykonatelný, jelikož mu nebyl doručen (protože jako řidič kamionové dopravy často bývá mimo území ČR ), se odvolací soud vypořádal závěrem, že povinnému byl v nalézacím řízení za splnění podmínek předepsaných v § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanoven opatrovník, jemuž byl rozsudek řádně doručen, takže zde je vykonatelný exekuční titul. Pokud jde o další odvolací námitku, že povinný s oprávněnou pojistnou smlouvu nikdy neuzavřel a že podpis na vyhotovení pojistné smlouvy založeném ve spise není jeho, což je schopen prokázat grafologickým posudkem, tu odvolací soud považoval v exekučním řízení za nerelevantní, jelikož své místo mohla mít jedině v řízení nalézacím.


V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (aniž však vysvětluje, v čem by měl zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívat) povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v tom, že exekuce byla nařízena přesto, že s oprávněnou žádnou pojistnou smlouvu neuzavřel (podpis na vyhotovení smlouvy založeném ve spise není jeho), ani jí nebyl vyzván k úhradě dlužné částky. Pokud se soudu nepodařilo zjistit místo jeho pobytu, v důsledku čehož mu byl ustanoven opatrovník, nutno uvést, že povinný pracuje jako řidič kamionové dopravy a z toho titulu bývá často mimo území ČR .


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.





Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je tudíž (vyjma případu o který však v dané věci, a dovolatelé to ani netvrdí, nejde kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení, trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.


Dovolatel jenž ostatně pojem zásadní právní význam ani nepoužil se však otázkou přípustnosti dovolání (kromě ovšem nedostatečného odkazu na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř) nezabýval a proto argumenty ve prospěch názoru, že podmínky předepsané tímto ustanovením jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl; k závěru o splnění těchto podmínek nelze dospět ani hodnocením samotných námitek v dovolání vznesených.


O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.


V usnesení z 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 62 Nejvyšší soud formuloval výslovný závěr, že námitkou, že v nalézacím řízení byl ustanoven účastníku, jehož pobyt soudu nebyl do skončení řízení znám, opatrovník podle § 29 odst. 3 o.s.ř., ač šetření o pobytu účastníka bylo neúplné, se soud v exekučním řízení zabývat nemůže. Z uvedeného plyne, že napadené rozhodnutí je v souladu s výše judikovaným rozhodnutím, a tedy nezpůsobilé mít zásadní právní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř.


Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu).





Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. února 2007


JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.


předseda senátu