20 Cdo 1683/2015
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř., § 237 o. s. ř.



20 Cdo 1683/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného R. K. , P., zastoupeného JUDr. Václavem Kalinou, advokátem se sídlem v Písku, Heydukova 101/2, proti povinnému MUDr. M. K. , P., pro dlužné výživné 500 Kč a pro běžné výživné 5 000 Kč měsíčně, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 19 EXE 340/2014, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. prosince 2014, č. j. 5 Co 1423/2014-86, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále odvolací soud ) ze dne 4. 12. 2014, č. j. 5 Co 1423/2014-86, jímž změnil usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 20. 6. 2014, č. j. 19 EXE 340/2014-33, tak, že se exekuce zastavuje (výrok I.), vyslovil, že povinný nemá vůči oprávněnému právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a oprávněnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Stanislavu Pazderkovi, Exekutorský úřad Písek, na náhradě nákladů exekuce částku 7 865 Kč (výrok III.), odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatel se náležitostí důvodu dovolání nezabýval vůbec a k předpokladu přípustnosti dovolání nepostačujícím způsobem (viz shora) odkázal pouze na ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že není vyloučeno ustanovení § 238 odst. 1 a 2 o. s. ř. , které - jak dodává dovolací soud - stanovuje jednotlivé případy nepřípustnosti dovolání (odst. 1) a interpretuje § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro opětující se peněžitá plnění (odst. 2). Zbývající námitky dovolatele směřují výlučně proti postupu odvolacího soudu (ohledně toho, že odvolací soud spojil věci ke společnému projednání, neprovedl navržené důkazy, neoznačil důkazy, které hodlá provádět, vycházel z nevěrohodných údajů v protokolu, týkajících se dluhu na výživném, odepřel obranu oprávněného k jeho tvrzením, nepřihlédl ke skutečnosti, že oprávněný je studentem a nemá jiný příjem než výživné, neodůvodnil účel odročení ústního jednání a nesprávně hodnotil provedené důkazy) a nemohou samy o sobě důvod dovolání a předpoklad přípustnosti dovolání založit.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu