20 Cdo 1679/2004
Datum rozhodnutí: 22.06.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1679/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněné C. C., s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému S. E., pro 38.131,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 Nc 6947/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2004, č.j. 8 Co 185/2004-24, takto :

Dovolání se odmítá.



O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 6. 2003, č.j. 34 Nc 6947/2003-3, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. Sm 129/02 (ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 13 Cm 794/2002), k vymožení pohledávky 38.131,- Kč s 6 % úroky od 17. 1. 1999 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (11.750,- Kč) exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. Z. Z., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ex. ř. ), měl odvolací soud za splněny, zejména shledal exekuční titul (formálně) vykonatelným (ve vztahu k povinnému, který byl ve směnečném řízení druhým žalovaným, nabyl exekuční titul právní moci 26. 4. 2003).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá neexistenci podkladového rozhodnutí, kterou dovozuje z toho, že usnesení o nařízení exekuce za titul označuje směnečný platební rozkaz ze dne 1. 7. 2002, č.j. Sm 120/02-15, zatímco správné jednací číslo, pod nímž byl vydán, je Sm 129/02-15. O chybu v psaní podle dovolatele nejde, nehledě k tomu, že opravné usnesení nebylo vydáno.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen o.s.ř. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 ex. ř.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Otázka, kterou dovolatel v rámci důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nabídl k přezkumu zda okolnost, že v usnesení o nařízení exekuce soud podkladové rozhodnutí označil chybnou spisovou značkou, způsobuje neexistenci exekučního titulu shora uvedené znaky zjevně nesplňuje; dovolatel ostatně přehlédl, že usnesením ze dne 22. 10. 2003, č.j. 34 Nc 6947/2003-14, soud prvního stupně podle ustanovení § 164 a § 167 odst. 1 o.s.ř. uvedenou písařskou chybu v usnesení o nařízení exekuce opravil.

Rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) je vyloučen již proto, že dovolání směřuje do oblasti práva procesního.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. června 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu