20 Cdo 1673/2006
Datum rozhodnutí: 24.04.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1673/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v T., proti povinné K. C., pro 651 978,80,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 E 18/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2006, č.j. 12 Co 793/2005-64, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 27. 9. 2005, č.j. 11 E 18/2005-51, zamítl návrh povinné na odklad výkonu rozhodnutí (výrok I.), rovněž zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).


V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud výrokem pod bodem I. potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, jíž byl zamítnut návrh povinné na odklad výkonu rozhodnutí, zároveň výrokem pod bodem II. změnil usnesení soudu prvního stupně v části, jíž byl zamítnut návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, a rozhodl tak, že výkon rozhodnutí nařízený usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 6. 2005, č.j. 11 E 18/2005-22, se zastavuje, a nakonec výrokem pod bodem III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Pokud se jednalo o zastavení výkonu rozhodnutí, odvolací soud dovodil, že nařízení výkonu rozhodnutí bránila překážka věci zahájené (výkon rozhodnutí prodejem téže nemovitosti a mezi týmiž účastníky byl pravomocně nařízen v řízení vedeném pod sp. zn. E 660/2001, a to dříve, než bylo zahájeno vykonávací řízení v této věci), výkon rozhodnutí v této projednávané věci tedy neměl být nařízen a pokud se tak přesto stalo, musí být jako nepřípustný zastaven (§ 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ). Současně odvolací soud oprávněného upozornil, že může svoji vymahatelnou pohledávku přihlásit do rozvrhového řízení, a to nejpozději do zahájení dražebního jednání (§ 336f odst. 1, věta druhá, o.s.ř.) v předchozím vykonávacím řízení.


Oprávněný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním směřujícím pouze do výroku II., jímž bylo rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 a § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Namítá, že odvolací soud chybně vyložil překážku věci rozhodnuté pro účely výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Obsah pojmu tatáž věc je naplněn jen tehdy, je-li navrhován stejný způsob výkonu rozhodnutí na stejný předmět, mezi týmiž účastníky a pro stejnou pohledávku. V dané věci je však vymáhána jiná pohledávka (opírající se o jiný titul) než v předchozím řízení pod sp. zn. E 660/2001. Domáhal se, aby ve věci bylo postupováno podle § 14 odst. 1, věty za středníkem, zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí (dále jen zákon č. 119/2001 Sb. ). Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


Dovolání (přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) není důvodné.


Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že nařízení výkonu rozhodnutí bránila překážka věci rozsouzené, v důsledku čehož musí být výkon rozhodnutí jako nepřípustně nařízený zastaven.


Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).


Podle § 335 odst. 2 o.s.ř. návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem téže nemovitosti podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího oprávněného, který byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez rozhodnutí příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.


Podle § 336f odst. 1 o.s.ř. věřitel, který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku) anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání. Oprávněný a ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své pohledávky přihlásit, jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.


Podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.


Z právní úpravy výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti vyplývá, že nemůže současně probíhat více řízení o výkon rozhodnutí prodejem stejné nemovitosti. Tutéž nemovitost nelze prodat ve dvou dražbách. Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem téže nemovitosti podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, zákon považuje za přistoupení k řízení dříve zahájenému. Má-li oprávněný a ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, proti povinnému jinou pohledávku, která mu byla přiznána rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 o.s.ř. po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, a požaduje-li její uspokojení prodejem téže nemovitosti, může ji (a tudíž i musí) přihlásit do rozvrhu v již nařízeném výkonu rozhodnutí týkajícím se prodeje této nemovitosti. Pohledávku zajištěnou zástavním právem (ohledně níž se neuplatní omezení ohledně doby jejího přiznání) oprávněný nebo další oprávněný rovněž může (musí) přihlásit v probíhajícím vykonávacím řízení týkajícím se prodeje předmětné nemovitosti a to do zahájení dražebního jednání. Nepřípadný je i odkaz dovolatele na zákon č. 119/2001 Sb., neboť tento předpis upravuje postup soudů, soudních exekutorů a dalších orgánů v případech souběhu exekuce nařizované (vždy podle občanského soudního řádu) soudem a prováděné (podle téhož předpisu) soudem nebo podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů soudním exekutorem na jedné straně, s exekucí daňovou (podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), případně správní na straně druhé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2006 pod č. 2). V dané věci tedy neměl být v pořadí další výkon rozhodnutí prodejem téže nemovitosti povinného nařízen a byl-li, musí být správně zastaven podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.


Vzhledem k uvedenému lze uzavřít, že se oprávněnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2, věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele, jakož i skutečností, že povinné, jež by ve smyslu výše uvedených ustanovení jinak právo na tuto náhradu měla, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.





Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 24. dubna 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.


předsedkyně senátu