20 Cdo 166/2003
Datum rozhodnutí: 23.10.2003
Dotčené předpisy: § 44 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb., § 264 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 166/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněné A. S., zastoupené advokátem, proti povinnému J. Š., zastoupenému advokátem, pro 933.922,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 19 SE 26/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2002, č.j. 11 Co 332/2002-17, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 2. 2002, č.j. 19 SE 26/2002-2, kterým Okresní soud v Přerově nařídil podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb. (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), na podkladě svého rozsudku ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 9 C 126/2000, k vydobytí pohledávky ve výši 933.922,- Kč s 10 % úroky z částky 880.154,- Kč od 18. 4. 2000 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (23.523,- Kč) exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. T. V., soudního exekutora. Odvolací soud maje podkladové rozhodnutí materiálně a formálně vykonatelným se odmítl zabývat námitkou nevhodnosti způsobu provedení exekuce (§ 264 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o.s.ř. ) a výtkou, že je postihován majetek, který je z exekuce vyloučen (§ 321, § 322 o.s.ř.); takto uplatněná obrana povinného nemá místa v řízení, které nařízení exekuce předchází.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný včas dovoláním, jímž podle obsahu namítá s odkazem na ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. zřejmou nevhodnost způsobu provedení exekuce, který byl určen v exekučním příkazu; hodnota věcí, z jejichž prodeje má být vymáhaná pohledávka s příslušenstvím uspokojena, činí při střízlivém odhadu pouze v nemovitém majetku více než 20 000.000,- Kč bez dalšího vnitřního vybavení, které činí minimálně 3 000.000,- Kč. Podle názoru dovolatele odvolací soud pochybil, když oba akty, které jsou součástí exekučního řízení jako celku (nařízení exekuce a exekuční příkaz), posuzoval izolovaně, čímž na rozdíl od výkonu realizovaného soudem odepřel povinnému možnost brojit proti způsobu provedení exekuce z důvodu nepoměru výše pohledávky a ceny předmětu, z něhož má být uspokojena. Dovolatel dále zmiňuje i tu skutečnost, že jím označené nemovitosti, které mají být exekucí postiženy, nevlastní. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 2 o.s.ř.).

V projednávaném případě nejsou podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. splněny. Dovolatelem (prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) zpochybněný závěr odvolacího soudu, že námitka zřejmé nevhodnosti určeného způsobu provedení exekuce je v řízení, které nařízení exekuce předchází, bezcenná, přímo vyplývá z úpravy exekučního řízení (a v praxi soudů nečiní tato otázka, jež by měla být podrobena dovolacímu přezkumu, potíže). Podle ustanovení § 44 odst. 2, věty první, zákona č. 120/2001 Sb. totiž soud nařídí exekuci, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro její nařízení (tj. existence vykonatelného podkladového rozhodnutí /exekučního titulu/ přiznávajícího právo, jež není prekludováno, a věcná legitimace účastníků). Protože způsob provedení exekuce stanoví až po nařízení exekuce exekuční příkaz (srov. § 44 odst. 2, větu druhou, § 48 písm. f/ a § 58 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.), podle kterého se exekuce po právní moci usnesení o jejím nařízení provede (§ 47 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), je evidentní, že aplikace ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. je pojmově vyloučena (význam námitky zřejmé nevhodnosti způsobu provedení exekuce se tím odsouvá do řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, viz § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Právo k majetku, který nepřipouští exekuci, lze pak uplatnit jen způsobem předvídaným ustanovením § 267 o.s.ř. (ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu