20 Cdo 1659/2002
Datum rozhodnutí: 19.06.2003
Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1659/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Okresního státního zastupitelství v B. proti žalovaným 1) S. s. V., s. p., a 2) JUDr. M. H., správkyni konkursní podstaty úpadce M. P., za účasti P. f. ČR, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 620/94, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2002, č.j. 14 Co 303/2001-92, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 4. 9. 1997, č.j. 8 C 620/94-61 (ve spojení s usnesením ze dne 24. 4. 2001, č.j. 8 C 620/94-77), jímž Okresní soud v Břeclavi určil, že hospodářská smlouva, kterou dne 29. 10. 1991 uzavřeli první žalovaný a M. P. (a jíž byly převedeny nemovitosti označené jako č. p. 399 na st. pl. č. 5373, č. p. 381 na st. pl. č. 5374, č. p. 400 na st. pl. č. 5378/2, č. p. 417 na st. pl. č. 5378/3, p. č. 5372, p. č. 5371/1 v kat. úz. V. ), je neplatná. Vycházeje ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně, odvolací soud uzavřel, že po nabytí účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tj. od 24. 6. 1991, nebyl první žalovaný oprávněn nakládat s předmětným nemovitým zemědělským majetkem jinak, než v mezích daných ustanovením § 22 uvedeného zákona. Převod vlastnictví nemovitostí mezi oprávnění nájemce nepatřil; posuzovaná smlouva je proto pro rozpor se zákonem neplatná (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl první žalovaný (zastoupený advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001. Oproti závěru o absenci oprávnění převést sporné nemovitosti (jež nemají charakter zemědělské usedlosti), které byly ve vlastnictví státu, prosazuje dovolatel názor, podle něhož byl omezen v nakládání s tímto majetkem pouze ust. § 45 z. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Odvolacímu soudu dále vytknul, že neuznal za důvodné k okolnostem udělení výjimky ve smyslu § 45 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. vyslechnout svědky, které označil.

Vedlejší účastník se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby bylo dovolání posouzeno jako nedůvodné.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen o.s.ř. ). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud ač rozhodoval po 1. 1. 2001 odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému dne 4. 9. 1997 (správně) projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; jde-li o rozsudek odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 odst. 1, § 238 odst. 1 a § 239 odst. 1, 2 o.s.ř.

Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání jak ostatně ani dovolatel netvrdí nevyplývá, neboť odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé nezměnil. Soudní praxe totiž dospěla již dříve k závěru, že pro úvahu, jde-li o rozsudek měnící, je rozhodující nikoli to, jak jej odvolací soud označil a zda formálně rozhodl podle § 220 o.s.ř. nebo zda postupoval podle § 219 o.s.ř., nýbrž to, zda posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce jinak než soud prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/1999 pod č. 52, důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 893/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 2/1998 pod č. 18). V projednávaném případě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že hospodářská smlouva je podle § 39 obč. zák. neplatná, tedy při stejném skutkovém a právním základu věci shledal žalobu důvodnou; doplnění identifikačních znaků posuzované smlouvy (označením nemovitostí, jež měly být převedeny) přímo ve výroku o věci samé nečiní z napadeného rozhodnutí měnící rozsudek odvolacího soudu.

Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jemuž nepředcházel dřívější odvolacím soudem zrušený rozsudek téhož soudu, nejsou splněny podmínky přípustnosti vymezené ustanovením § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 239 o.s.ř., neboť odvolací soud ji výrokem svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil (odstavec 1/) a první žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu neučinil (odstavec 2/).

Ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným a k nimž dovolací soud je-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Dovolatel netvrdí, že řízení je postiženou některou ze zmatečnostních vad, a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. Námitka, že nebyly provedeny účastníkem navržené důkazy, podřaditelná dovolacímu důvodu podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., přípustnost dovolání i kdyby byla opodstatněná založit nemůže (k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží dovolací soud jen za předpokladu, že dovolání je přípustné, který v daném případě splněn není).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 4, věta první, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o.s.ř. První žalovaný (dovolatel) na jejich náhradu právo nemá a ostatním účastníkům náklady v tomto stadiu řízení nevznikly

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. června 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu