20 Cdo 1649/2010
Datum rozhodnutí: 01.07.2011
Dotčené předpisy: § 88 odst. 1 předpisu č. 200/1990Sb. ve znění do 31.12.2005, předpisu č. 501/2004Sb.




20 Cdo 1649/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného statutárního města Kladno , se sídlem v Kladně, náměstí Starosty Pavla 44, zastoupeného JUDr. Františkem Hrudkou ml., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, proti povinnému E. M. , pro 9 700,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 56 Nc 5051/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2009, č. j. 26 Co 404/2009-22, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 4. 5. 2009, č. j. 56 Nc 5051/2008-14, kterým okresní soud exekuci nařízenou usnesením ze dne 9. 10. 2008, č. j. 56 Nc 5051/2008-6, částečně zastavil co do částky 700,- Kč. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že tuto částku vymáhanou na základě bloků na pokutu ze dne 4. 12. 2003, č. B0055429 a ze dne 16. 3. 2004, B0148138, vydaných Magistrátem města Kladna, již vymáhat nelze vzhledem k uplynutí pětileté prekluzívní lhůty stanovené v § 88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 12. 2005 (dále též jen zákon č. 200/1990 Sb. ).

Oprávněný v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. ). Uvedl, že § 88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, byl článkem XV zákona č. 501/2004 Sb. k 1. 1. 2006 zrušen, aniž bylo upraveno, jak se posuzuje lhůta, která počala běžet před tímto datem. Proto je třeba běh lhůty posuzovat podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 500/2004 Sb. ), jenž ve svém § 106 odst. 3 odkazuje na zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, upravující v § 70 režim promlčení. Návrh na nařízení exekuce byl podán 1. 10. 2008 (k okresnímu soudu byl návrh doručen 6. 10. 2008), a proto šestiletá promlčecí lhůta nemohla uplynout. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a ani hodnocením námitek v něm obsažených k tomuto závěru dospět nelze.

V posuzovaném případě jsou exekučními tituly (mimo jiné) blok na pokutu ze dne 16. 3. 2004, č. B0148138, jímž bylo povinnému uloženo zaplatit pokutu 200,- Kč a stal se vykonatelným 1. 4. 2004, a blok na pokutu ze dne 4. 12. 2003, č. B0055429, jímž bylo povinnému uloženo zaplatit 500,- Kč a stal se vykonatelným 20. 12. 2003 (po uplynutí lhůty patnácti dnů). Oba zmíněné bloky lze vykonat jen v pětileté prekluzívní lhůtě, stanovené v době jejich vydání ustanovením § 88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2005, tedy v prvém případě do 1. 4. 2009 a ve druhém případě do 20. 12. 2008.

Jak již zmínil odvolací soud, Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1800/2007), uzavřel, že pojí-li se otázky významné pro exekuci správního rozhodnutí s předpisem, na základě něhož byl vydán (přičemž rozhodné je znění předpisu, účinné v době vydání rozhodnutí), je také třeba lhůtu, do kdy lze rozhodnutí vykonat jako vlastnost exekučního titulu posuzovat podle právní úpravy upravující její běh v době vydání exekučního titulu.

Domáhal-li se oprávněný nařízení exekuce návrhem ze dne 6. 10. 2008, odvolací soud v souladu se zmíněnou - dnes již ustálenou - judikaturou správně dovodil, že uplynutím uvedené prekluzívní lhůty nárok oprávněného zanikl a je na místě nařízenou exekuci (zčásti) zastavit.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Oprávněný se svým dovoláním úspěšný nebyl, povinnému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 146 odst. 3, § 224 odst. 1, § 243b odst. 5 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. července 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu