20 Cdo 1636/2006
Datum rozhodnutí: 28.03.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 1636/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci oprávněné L. V., zastoupené advokátem, proti povinnému J. V., zastoupenému advokátkou, pro 108.100,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 31 E 82/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2006, č.j. 10 Co 892/2005-29, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na nákladech dovolacího řízení 3.170,- Kč k rukám advokáta.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 3. 2005, č.j. 31 E 82/2005-16, kterým Okresní soud ve Frýdku Místku nařídil podle svého rozsudku ze dne 31. 5. 2004, č.j. 17 C 204/2001-104, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 7. 2004, č.j. 17 C 204/2001-117, a dále ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2004 č.j. 57 Co 518/2004-138, výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 108.100,- Kč. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 251 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), měl odvolací soud za splněny. Uzavřel zejména, že podkladové rozhodnutí je formálně a materiálně vykonatelné a že zvolený způsob výkonu rozhodnutí je vhodný. S námitkou povinného o existenci dohody upravující způsob zaplacení dlužné částky se odvolací soud vypořádal tak, že tato nemá na nařízení výkonu rozhodnutí vliv.


Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž ohlásil dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. (maje zřejmě na mysli ustanovení § 241a odst. 2. písm. b/ o.s.ř.). Dovolatel spatřuje zásadní právní význam ve vyřešení otázky jaké právní důsledky má dohoda účastníků o úhradě dluhu mimo výkon rozhodnutí, na nařízení výkonu rozhodnutí, když účastníci se dohodli na tom, že dlužné výživné bude po splnění určité podmínky uhrazeno mimo výkon rozhodnutí . Vytýká soudům obou stupňů, že se před nařízením výkonu rozhodnutí nezabývaly částkami zaplacenými mimo výkon rozhodnutí a obsahem dohody uzavřené mezi účastníky dne 11. 1. 2005, podle které mělo být dlužné výživné uhrazeno až poté, co bude prodána společná nemovitost. Závěrem navrhl, aby dovolací soud usnesení obou soudů zrušil.


Oprávněná ve vyjádření k dovolání poukázala na to, že dovolatelem vytčená otázka žádný zásadní právní význam nemá a že odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).





Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.


Otázka, již dovolatel nabídl k přezkumu, je již řadu let vyřešena ustálenou rozhodovací praxí soudů. Podle ní při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinný splnil povinnost uloženou mu vykonávacím titulem či nikoli; tato okolnost je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69). Stejně tak i dohoda o změně splatnosti stanovené původním titulem je způsobilá být teprve až důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004). Odvolací soud se tedy správně plněním povinného a dohodou ze dne 11. 1. 2005 při hodnocení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí nezabýval.


Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 2.665,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5., § 12 odst. 1 písm. a/ bod 1., § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou dále o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč představující paušální náhradu podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění do 31. 8. 2006. Nákladem řízení je konečně daň z přidané hodnoty ve výši 85,50 Kč, kterou je právní zástupce oprávněné povinen z odměny a náhrady odvést (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Výkon rozhodnutí se vztahuje i na přiznané náklady.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. března 2007


JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.


předseda senátu