20 Cdo 1629/2007
Datum rozhodnutí: 23.04.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1629/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O. s. s. z. v R., proti povinné společnosti Ž. H. a.s., zastoupené advokátem, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. E 628/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 27.11.2006, č.j. 12 Co 572/2006-128, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24.8.2006, č.j. E 628/2000-120, jímž okresní soud zamítl (v pořadí třetí) návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, odůvodněný (s poukazem na ustanovení § 263 odst. 2 o.s.ř.) tvrzením, že pro stejnou pohledávku oprávněné byl k návrhu ze 16.6.2000 usnesením, sp. zn. E 590/2000-19, dne 23.8.2000 nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. Odvolací soud uzavřel, že jde o vymožení velmi vysoké částky a se soudem prvního stupně se ztotožnil v závěru, že je-li proti povinné vedeno více řízení o výkon rozhodnutí k vymožení dalších pohledávek v rozsahu mnoha desítek milionů korun , je namístě návrh na zastavení výkonu zamítnout.

Povinná, aniž se zabývá otázkou přípustnosti dovolání, namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v tom, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí byl zamítnut přesto, že zřízením soudcovského zástavního práva k pozemkům a budovám tvořícím její podnik byl výkon nařízen v dostatečném rozsahu, aby eventuálně stačil k uspokojení pohledávky oprávněné; naopak výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, provázený zákazem dispozice sepsaným majetkem povinnou spíše paralyzuje a uspokojení pohledávky oprávněné naopak ztěžuje.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné pouze za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o..s.ř. je vyloučeno (usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Povinná předně v dovolání (a ostatně ani v odvolání) nenapadá skutkové zjištění soudů obou stupňů, z něhož je dovolací soud povinen vycházet (§ 241a odst. 4 o.s.ř.), že exekuce byla nařízena k vymožení částky mnoha milionů Kč, a že proti povinné je vedeno několik desítek jiných exekucí k vymožení mnoha dalších pohledávek v celkové výši desítek milionů Kč.

Vyplývá-li z obsahu spisu, že z nyní vymáhané částky 16.984.275,- Kč bylo výkonem rozhodnutí po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí, tedy asi šest a půl roku po nařízení výkonu, vymoženo pouze 2.000.222, 50 Kč (viz zpráva ze 16.1.2007, na č.l. 31) rozhodl soud (i s ohledem na jiné vymáhané pohledávky dalších věřitelů) v souladu nejen s judikaturou k § 263 odst. 2 o.s.ř., ale i s výslovným zněním tohoto ustanovení, podle něhož navrhne-li oprávněný k vydobytí své peněžité pohledávky výkon rozhodnutí několika způsoby zároveň, ačkoli by k jejímu uspokojení zřejmě stačil pouze některý z nich, nařídí soud výkon rozhodnutí jen tím způsobem, který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného. Týž názor zastává i literatura (srov. např Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha. C. H. Beck, 1437 s, třetí odstavec druhé vysvětl.).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. dubna 2009

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu