20 Cdo 1628/2001
Datum rozhodnutí: 18.10.2001
Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1628/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. V. proti povinnému J. J., vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. E 89/2000, o dovolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. července 2000, č. j. E 89/2000-5, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2001, č. j. 58 Co 8/01-18, takto:

I. Řízení o dovolání" proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. července 2000, č. j. E 89/2000-5, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2001, č. j. 58 Co 8/01-18, se odmítá.

III. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení z 3. července 2000, č. j. E 89/2000-5, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu, místnosti v podkroví a přilehlého půdního prostoru" (určených ve výroku usnesení), a povinného zavázal k náhradě nákladů exekuce, a dále povinnému uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Pravomocná usnesení soudů obou stupňů napadl povinný ve všech výrocích" dovoláním (podání z 23. května 2001 i 5. září téhož roku směřuje výslovně i proti rozhodnutí soudu prvního stupně), jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 občanského soudního řádu, a jímž namítá, že jeho užívání vyklizovaných prostor bylo de facto odrazem úmluvy " s oprávněnou. Podle názoru povinného (jehož povinnost prostory vyklidit nebyla vykonávaným rozsudkem vázána na zajištění bytové náhrady) je soudní rozhodnutí - má-li se přestěhovat s nezletilými dětmi do prostor bez vody, elektrické energie, podlah a oken - ...flagrantním porušením čl. 10 Listiny základních práv a svobod."

Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno 3. července 2000), je Nejvyšší soud povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen o. s. ř.").

Jestliže dovolání směřovalo i proti usnesení soudu prvního stupně, muselo být dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání" proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že povinný dovolání" směřuje přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání" proti rozhodnutí soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.

Dovolání - v části směřující proti usnesení odvolacího soudu - bylo podáno opožděně.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí např. posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu). Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání dovolání a rozhodnutí o něm) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Jak se podává z obsahu spisu, bylo usnesení odvolacího soudu povinnému doručeno dne 2. dubna 2001; protože oprávněné bylo doručeno téhož dne, nabylo stejného dne i právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byla středa 2. května 2001 (ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (viz otisk razítka soudu prvního stupně na č. l. 20) až 23. května 2001, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.

Povinný z procesního hlediska zavinil zastavení dovolacího řízení a odmítnutí dovolání, takže oprávněné vzniklo podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první (ve vztahu k odmítnutí dovolání per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty u ní spočívají v částce 250,- Kč, představující mimosmluvní odměnu za jeden poloviční úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§ 1 odst. 2, § 9 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. e/, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) - a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 citované vyhlášky.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat u soudu návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 18. října 2001

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu