20 Cdo 1611/2002
Datum rozhodnutí: 26.09.2003
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 240 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 1611/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně T. j. S. B., proti žalované T. j. S. B., o navrácení majetkových práv, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 Cm 11/96, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7.3.2002, č.j. 3 Cmo 434/99-481, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 24.4.2002, č.j. 3 Cmo 434/99-482, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud o žalobě vycházející ze zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb. rozhodl - mimo jiné - tak, že rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části změnil, a žalované uložil vydat žalobkyni i další nemovitost (spornou sokolovnu ).

Žalovaná (zastoupena advokátem) proti měnící části rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, v němž namítla, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř.).

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry, k nimž dospěl odvolací soud.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen o.s.ř. ).

Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu citovaného ustanovení zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudní rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších).

Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu; zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout (neuplatní se tedy lhůta dvou měsíců od doručení rozhodnutí, stanovená v § 240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2001).

Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo žalobkyni i žalované doručeno dne 30.4.2002, a téhož dne nabylo i právní moci.

Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání (ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř.) byl čtvrtek 30.5.2002. Dovolání podané na poštu až 5.6.2002 (v zásilce určené Krajskému soudu v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží č. 34) je tedy zjevně opožděné.

Okolnost, již dovolatelka dokládá podacím lístkem pošty, že prvotně, dne 29.5.2002 (tj. včas), podala dovolání zásilkou adresovanou KOS Ostrava, 28. října 150 (tj. bývalému Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě), na tom nemůže nic změnit.

Podle § 240 odst. 1, 2 o.s.ř. se dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni; lhůta je zachována i tehdy, bylo-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Krajský obchodní soud (v Ostravě) sice byl soudem, který rozhodl v dané věci (26.1.1999) v prvním stupni, nicméně poté (s účinností ku dni 1.1.2001) byla ustanovení tehdejšího zákona č. 436/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jež upravovala postavení krajských obchodních soudů v soustavě soudů České republiky, zrušena, a to s tím rozhodným důsledkem, že jejich agenda přechází na (obecné) soudy krajské (viz zákon č. 215/2000 Sb.). Od 1.1.2001 soudem který rozhodoval v prvním stupni (a tedy k podání dovolání ve smyslu § 240 odst. 1 o.s.ř. příslušným) byl Krajský soud v Ostravě (se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží č. 34), a nikoli - již neexistující - Krajský obchodní soud v Ostravě, se sídlem v Ostravě, ul. 28. října 150, na jehož adresu bylo dovolání, dle podacího lístku, zasíláno.

Bylo-li dovolání podáno u jiného než zákonem určeného (příslušného) soudu, popř. u jiného subjektu, je dovolací lhůta zachována jen tehdy, odeslal-li (podal na poště) tento soud nebo jiný subjekt ještě v dovolací lhůtě jemu doručené dovolání na adresu soudu k podání dovolání příslušného.

Doslání, jež by mohlo mít tyto následky, nastat nemohlo, jestliže adresátem dovolání byl subjekt, který v rozhodné době již neexistoval.

Odvolací soud z těchto závěrů zjevně vycházel, neboť dovolatelku (správně) poučil, že dovolání jest podat u Krajského soudu v Ostravě . Nemůže jít než na její vrub, jestliže, nezaznamenala-li výše uvedenou zákonnou změnu, ignorovala i toto poučení.

Dovolání lze proto spojovat jen s podáním, jež bylo dáno na poštu až 5.6.2002, ve vztahu k němuž platí závěr, uvedený výše, že se tak stalo opožděně.

Opožděné dovolání nemohl Nejvyšší soud - podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. - než odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; úspěšné žalobkyni, jíž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly, neboť za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1, věta první, o.s.ř.) nelze považovat ty, které se pojí s vyjádřením k dovolání, jež svým zaměřením vztah k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání) neosvědčilo; tímto osvědčením nemůže být pouhé (marginální a neodůvodněné) sdělení, že je nutno zkoumat, zda dovolání bylo podáno ve lhůtě .

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2003

JUDr. Vladimír Kurka, v. r.

předseda senátu