20 Cdo 161/2005
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 161/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné I., s. r. o., proti povinným 1) Z. D. a 2) K. D., pro 22.817,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 2156/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2004, č.j. 12 Co 261/2004-24, takto :

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 2. 2004, č.j. 17 Nc 2156/2004-7, kterým Okresní soud v Sokolově zamítl návrh na nařízení exekuce k uspokojení pohledávky 22.742,20 Kč s 6 % úroky od 31. 8. 2001 do zaplacení, směnečné odměny 75,- Kč a nákladů předcházejícího řízení 920,- Kč. Exekučním titulem ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), je směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. Sm 472/2001, který přiznal právo R. z., spořitelnímu a úvěrnímu družstvu; jelikož oprávněná ač vyzvána soudem prvního stupně neprokázala, že na ni přešlo, popř. bylo převedeno právo z exekučního titulu (§ 36 odst. 3, 4 zákona č. 120/2001 Sb.), nelze podle odvolacího soudu návrhu vyhovět.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), namítá nesprávné právní posouzení věci. Převod práva z vykonávaného rozhodnutí, argumentuje dovolatelka, není třeba dokládat listinami; pokud totiž oprávněný prokáže nepřetržitou řadou indosamentů, že je majitelem směnky, vyplývá převod práva z ustanovení čl. I. § 14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového, ve znění zákona č. 29/2000 Sb. (dále jen zákon č. 191/1950 Sb. ), tedy přímo z právního předpisu (§ 36 odst. 4, in fine, zákona č. 120/2001 Sb.).

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právní otázky, jejíž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Otázka, kterou dovolatelka nabídla k přezkumu (zda přechod práv ze směnečného platebního rozkazu na toho, kdo má směnku v rukou a právo k ní prokázal nepřetržitou řadou indosamentů, vyplývá přímo z právního předpisu), shora uvedené znaky nesplňuje; odvolací soud ji totiž vyřešil v souladu s tím, jak byla praxe nižších soudů judikatorně usměrněna.

V usnesení ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004, Nejvyšší soud vysvětliv povahu indosamentu a majitelství směnky zdůraznil, že ze zákona č. 191/1950 Sb. nevyplývá, že na majitele směnky, jenž právo k ní prokázal způsobem stanoveným v § 16 odst. 1 cit. zákona a jenž je osobou odlišnou od osoby oprávněné ze směnečného platebního rozkazu (exekučního titulu) vydaného na základě směnky, která byla indosována, přechází (bez dalšího) i právo z takového rozhodnutí.

Názor odvolacího soudu, že aktivní legitimace oprávněné musí být prokázána kvalifikovanými listinami (§ 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb.), je souladný se závěry shora uvedenými, na nichž dovolací soud nehodlá nic měnit; není-li tedy dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu