20 Cdo 1566/2007
Datum rozhodnutí: 29.04.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 1566/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. J. N., zastoupeného advokátem, proti povinnému L. G., pro 3 200 000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Jičíně, pod sp. zn. 7 E 10/2006, o dovolání oprávněného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2007, č. j. 25 Co 585/2006-45, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení, kterým Okresní soud v Jičíně ze dne 22. 8. 2006, č. j. 7 E 10/2006-29, zamítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že oprávněný v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí dostatečně neprokázal, že nemovitosti, které chtěl tímto výkonem postihnout, jsou ve vlastnictví povinného; usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 11. 2005, č. j. 25 Co 243/2005-169, v němž tento soud posuzoval otázku vlastnictví předmětných nemovitostí jako předběžnou při rozhodování o soudním prodeji zástavy a nerozhodl o ní ve výroku rozhodnutí, není listinou ve smyslu § 335 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), a nelze jí tedy prokazovat vlastnictví předmětných nemovitostí (§ 159a odst. 1 a 4 o. s. ř.).



V dovolání (a v jeho doplnění právním zástupcem) jehož přípustnost implicitně dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. oprávněný namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jako otázku zásadního právního významu předkládá dovolacímu soudu otázku, zda k prokázání vlastnictví nemovitosti ve smyslu ustanovení § 335 odst. 1 o. s. ř. postačí rozhodnutí soudu, který vlastnictví této nemovitosti řešil jako předběžnou otázku. Poukazuje na zdlouhavé vymáhání své pohledávky a také na četné změny právní úpravy regulující institut zástavního práva; má za to, že vlastnictví povinného bylo dostatečně prokázáno citovaným usnesením krajského soudu a tudíž soudy měly na základě jeho návrhu výkon rozhodnutí nařídit. Trvání soudů na podání určovací žaloby považuje z jejich strany za zbytečné a hraničící s šikanováním. Uvádí, že jako listinu dokládající vlastnictví povinného nemohl soudu předložit list vlastnictví z katastru nemovitostí, neboť na něm je jako vlastník nesprávně uveden M. K. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ačkoliv dovolatel přikládá napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, dovolací soud posouzením uplatněných námitek k závěru, že se jedná o rozhodnutí zásadního právního významu, nedospěl. Zároveň neshledal, že by odvolací soud při svém rozhodování postupoval v rozporu s ustálenou soudní praxí.

Ustanovení § 335 odst. 1 o. s. ř. ukládá při podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí oprávněnému povinnost řádně označit nemovitosti, které navrhuje ve výkonu rozhodnutí prodat, a dále musí prokázat listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popř. též veřejnými listinami notáře, že nemovitosti jsou ve vlastnictví povinného.

Nejčastěji takovou listinou bývá výpis z katastru nemovitostí; nelze-li jím vlastnické právo povinného k nemovitostem osvědčit, musí oprávněný předložit jinou kvalifikovanou listinu ve smyslu § 335 odst. 1 o. s. ř. Oprávněný tuto skutečnost dokládal rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 11. 2005, č. j. 25 Co 243/2005-169, jímž soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že L. G. je stále vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť kupní smlouva uzavřená mezi ním jakožto prodávajícím a L. K. jakožto kupujícím je absolutně neplatná. Tímto rozhodnutím však nemůže být dokládáno vlastnické právo povinného, neboť soud o něm nerozhodl ve výroku rozhodnutí a tudíž nemůže být ve smyslu § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř. pro soud závazné. Soudy obou stupňů tudíž při posuzování návrhu na výkon rozhodnutí postupovaly správně, když s ohledem na nedostatečné prokázání (osvědčení) vlastnického práva na straně povinného návrh oprávněného zamítly.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského osudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nemohl přihlédnout k rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 3. 2008, č. j. 10 C 64/207-54, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 14. 5. 2008, č. j. 10 C 64/2007-59, jímž bylo určeno je žalovaný L. G. je výlučním vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví (budovy na stavební parcele č. 118 a stavební parcely č. 118) v katastrálním území L. u J., zapsaných u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště J., neboť dovolací soud je vázán stavem daným v době rozhodování odvolacího soudu.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; povinnému však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu